rozvedená bloguje

 Několik dní jsem zde nebyla, mělo to svůj důvod. Náladu mám „pod čarou ponoru“ s občasnými okamžiky radosti. To třeba, když mě někdo osloví“ Ahoj poklade“ nebo se na mě vlídně usměje… a že to potřebuju jako sůl …

Měla jsem ošklivý konflikt se synem vyhrocený do krajnosti, do kterého se zapletl bývalý manžel. Důsledkem je zraněná noha syna, který v afektu prokopl skleněnou výplň dveří. Sídlí teď u manžela, má týden neschopenku. Nevím vlastně konkrétně jaké má zranění, ale naštěstí achilovka to neodnesla – podle synovy kusé informace v pondělí. Od té doby se neozval. Vztahy jsou narušeny. Mám zábrany zde popisovat podrobnosti,snad jen jedna věc. Dozvěděla jsem se, že jsem bezcitný šutr. Nejdříve od syna a pak mi to zopakoval i bývalý manžel. Paradox. Včera jsem o tom výstupu řekla kamarádce M., ta právě nad touhle replikou zakroutila hlavou a ač není moc osobně sdílná, řekla mi: Tohle řekli tobě?, tak citově založenému člověku … tak jsem z toho byla trochu dojmutá, ale jen tak lehce pro sebe, na chvíli … Vím, že syn čte můj blog. Vím, že zná adresu, ale ani jednou mě nenapadlo, že ho čte. Dozvěděla jsem se o sobě nepěkné věci. Vztek a nenávist. Nerozumím, neumím. Čas ukáže. Zuzi