rozvedená bloguje

Užívám si víkendu a nemyslím na to co přijde nebo nepřijde. Těším se, že jsem sama doma a budu si dělat po svým. Napeču ještě nějaké cukroví, uvařím si polívku kopračku a růžičkovou kapustu se slaninou a bramborem a pomalu si začnu naklízet na svátky. Stromek budu mít letos z vlastních zdrojů. Na zahradě mi vedle sebe roste smrk a borovice a jedno musí pryč. Stíní si a jsou na sebe natlačeni jak siamská dvojčata. Půjde menší smrk a na jeho místo, nebo spíš už trochu opodál, zasadím na jaře nový z náletu. Pro hezkej pocit jsem se svátečně oblékla i doma a dala si na krk darovaný náhrdelník od Vlaďky z čaroitu doplněného křišťálem. Jsem mrzout nebo starej sobec?? Každopádně jsem až euforicky ráda, že jsem sama. Ale všeho dočasu. Od pondělí mám v knihovně maraton besed o pohádkách, a tak si to ještě doma připravuji, tak nějak po chvilkách dnes a zítra už navážno. Besedu pro ty malé mám, a teď ještě smontovat z fragmentů myšlenek celek pro ty větší. Začátek už taky mám v kupě, a to je dobrý. Dobrý rozjezd znamená mnoho, i když někdy i dobrej začátek neznamená vůbec nic! Co se zdálo nadějným se posere natotata. A vo tom ten život je, jak praví klasik. Jemné průsery udržují jeho tonus na vibračně vyladěném středu. Nebo jak bych to řekla. Tak práci zdar, a té mojí a vaší zvláště.

linkuj.cz vybrali.sme.sk