rozvedená bloguje

To vše mám ráda a včera konečně se Albi rozhoupal a uskutečnil se ten spirituální výlet. Dnes kroutím nevěřícně hlavou a v duchu si říkám: nezdálo se mi to? Neuvěřitelné a přece skutečné. Ujeli jsme 241 km tou krásnou krajinou a shlédli tuším šest? nebo více podivuhodných míst. Krása je jedna, ale má mnoho odstínů a vidět jich tolik během jednoho dne a přece nespěchat, to se povede málokomu a málokdy. Nám se tak stalo včera a kromě toho vznešeného duchovna, které bylo cílem výpravy,  nebylo opomenuto ani to světstké! V podhůří se o tomto víkendu konalo mnoho posvícení a vepřových a zvěřinových hodů a kolem poutačů zvoucích na různé pochoutky se nemohlo projet bez povšimnutí. A tak jsem nakonec jsem kvůli domácí tlačence málem nestihla vlak domů! Doběhla jsem na perón v Pardubicích v poslední vteřině. I tohle štěstí patřilo k neobvyklému aspektu toho výletu. A těch šťastných náhod, které Albiho vůbec nevzrušují ale bere je za samozřejmost, kterou si člověk zaslouží, bylo na mě docela dost. Přímky se protnou v průsečíku kde by je člověk nečekal a dějí se věci nečekané až pozoruhodné.

Začalo to už v Hradci Králové, kam jsem dorazila již po sedmé ráno. Nasedli jsem do auta a následovala nenadálá skoro hodinová architektonická proplétačka zatím lidu- a autoprázdným centrem Hradce Králové. Albi pomalu kroužil městem, povídal a upozorňoval a pro mne to byl vizuální zážitek srovnatelný s dychtivýma očima dítěte otáčejícím kaleidoskopem. Omšelé i opravené prvorepublikové vily, kostely, synagoga, kasárna, nová vědecká knihovna... až mi z toho šla hlava kolem. Ale i když si mnohé nepamatuji, něco se zarylo do hlavy natrvalo. Třeba evangelický kostel architekta Lisky a zbrusu nová vědecká knihovna.

A potom následovala ta pravá očekávaná jízda. večer doma jsem stáhla z foťáku 210 fotek a musím se tím množstvím probít a ověřit si jak se některé lokality jmenují... bylo toho tolik... a všechno stálo zato. Předestřela jsem to štěstí být včas na správném místě. Tak díky tomu jeho závanu jsme se dostali v Opočně za bránu starého zrušeného hřbitova a mohli nečekaně shlédnout v odsvěceném kostele výstavu Františka Kupky, výběr z jeho tvorby, o níž jsme nevěděli... a prohlédnout si zblízka staré náhrobky, které jsme zahlédli jenkouskem vně kamenného plotu. Na poutním místě v Rokoli se nám dostalo pozvání prohlédnout si provinční dům duchovního centra schönstattského hnutí v České republice v Rokoli. Sešli jsme se u venkovní kaple, ona otevřela a my přicházeli. Byla to sestra představená. V kapli tvaru oktagonu, v novém provinčním domě,  jsem poprvé měla možnost prohlédnout si  jeruzalémskou bibli vydanou letos v únoru, na jejímž překladu 30 let pracovali s početným týmem biblistů manželé Halasovi. Krásná kniha čtenářsky přístupná svým vypravěčským pojetím ve spojení s reprodukcemi těch nejvybranějších iluminací z celé Evropy. No a k těm šťastným náhodám musím přiřadit i zabíjačky...  Už byla zima, ale snad poslední možnost takový rozsáhlý výlet absolvovat. Dole v podhůří bylo sychravo, mlžno a vlezlo, ale na hřebenech, které jsme přejížděli, slunce přece zasvítilo...

Upravím fotky a vrátím se k jednotlivým místům navštíveným, snad brzy... ale nečekejte od záběrů krajiny a kostelů za mlžného oparu kdovíco... musím si s fotkami zkrátka trochu vyhrát.

linkuj.cz vybrali.sme.sk