rozvedená bloguje

Zítřek se vyřešil sám. Před dvěmi hodinami jsem zde ještě zastihla řemeslníka, kamaráda ze starých časů; topenářeMilana. Dali jsme si černýho turka a probírali na zahradě věci související s jeho misí zde. Takže je rozhodnuto. Zítra budu doma k dispozici, bude den otevřených dveří. Prostě se bude pracovat svátek-nesvátek. Hned v osm ráno přijde elektrikář podívat se na zub čerpadlu a akumulačkám v kuchyni, já mám za úkol mezitím větrat po betonáži předsíně a uklidit vše na co přijdu. Vše na co přijdu je nadále nepotřebné. Tedy toto shromáždit a vyhodit. Po obědě přijde Milan dodělat kotelnu a nově usadit těleso záchodu. Při kafi jsme probírali, co s tou předsíní, koupelnou a záchodem a na kolik by asi ta zásadní akce vyšla. No, ráda bych šla na to zgruntu, ale musela bych šikovně vymyslet jak dobře vydělat na celospolečenské krizi. Někdo to umí, ale já v tom chodit neumím. Nějaké nápady nebo výhledy bych snad i měla, ale jsou to jen takové mlžné chiméry nestojící na pevném fundamentu. Nejsem moc praktická...

A tak budu sedět doma, žádný vejlet ani randění spojený s vejletem, jak jsem měla na to včera zálusk, se konat nebude. Ostatně žádné nabídky ani nepřišly a ani já v tom smyslu nejsem aktivní.

Opět jsem i přes svou zaneprázdněnost začala pravidelně blogovat. Měla bych s tím na delší dobu přestat a věnovat čas vyřizování svých věcí. Budu-li zde absentovat, pravděpodobně mne najdete na knihovnickém blogu. Ten je velmi křehký a zámlky mu nedělají dobře. Tam se zkrátka musí přikládat pravidelně, jinak zhasne. Tady se pár dnů, týdnů, ztratí, žije to už svým vlastním životem. Podívám-li se do archivu, zdá se mi, že vrcholné období už má tento blog za sebou... tak komu budu chybět, nechť se zavrtá do historie; ta moje aktuálnost netratí! A za tim si stojim, přátelé.

linkuj.cz vybrali.sme.sk