rozvedená bloguje

Po čase pocit plně prožitých hodin..

V pátek odpoledne zamířila jsem do chrudimské knihovny. Do Chrasti mě vzal houslista Vilda a půlhoďky tam se mnou počkal na autobus, haha, snad se i kvůli mně oholil, přistřihl a umyl umělecké vlasy. Ne snad, ale určitě. Nepamatuji si, kdy jsem ho viděla s umytými vlasy naposled... je to starej alternativec, něco jako ti pánové z Plastiků. Ale už moc nezlobí, páč má baypas.

V Chrudimi se dělo dvoudenní školeníčko o rozvíjení čtenářských dovedností. V pátek se dramatizovala kniha a v sobotu rozebírala tzv. čtenářská a informační gramotnost. Učila nás paní Vladimíra Neužilová, bydlí mezi Brnem a Vyškovem. Musím říci, že ke školením moderního typu, tedy takovým interaktivním a interaktivitu kázajícím, přistupuji nedůvěřivě a obvykle se musím důkladně nechat přesvědčit přednášejícím, že jest to co káže přínosné a nosné a použitelné. Nejsem slepě lapající s otevřenýma očima, ústy a nastraženýma ušima. Přednášející si mne musí získat, než se nadchnu. Že. A Vlaďce se to podařilo... zdá se mi, ne, nezdá, já to už vím, že to co povídá, nestojí na vratkých nohou a je to zažito, vyzkoušeno a myšleno upřímně. Není to rychlokvašené školení. A navíc, Vlaďka mi sedí jako člověk, a nebudu to rozebírat. Jsou to věci osobní, co se nepíšou. Je velmi uměřená, příjemná, spontánní, ale s přiměřenou dávkou jisté skromnosti a pokory. Tak nějak moderně a přitom klasicky postaru. Není v tom ta uřvaná asertivita, zda-li mi rozumíte, ale ženská elegance a jemnost. A šikovnost.

Pěkně jsem se v pátek v Chrudimi vyspala. Noc předtím jsem vstávala ve 3 hodiny, protože jsem nemohla usnout, co se mi zase honilo v hlavě si jistě umíte představit. Ne bezdůvodně. A tak jsem šla spát velmi brzy, hned po večeři, sotva jsem už viděla na oči... Cestou na ubytovnu v noci     jsem v Chrudimi zabloudila a naštěstí jsem se zase našla a trefila.

Po programu jsem měla 3 hodiny volna do odjezdu vlaku, a tak jsem váhala, jak je strávím. Rozhodla jsem se nejprve podívat do Galerie ART na náměstí. Kromě konstantní nabídky drobné grafiky a obrazů ve vstupní části galerie (zaujaly PF a ex-libris Lady, Lhotáka aj. a dva neobvyklé ale krásné menší oleje Oty Janečka v dravé barevnosti i výrazu) a v nejspodnější části sklepa stálé expozice objektů Olbrama Zoubka, byla v komorním prostředí jedné tmavé výstavní síně instalována prodejní výstava grafik Bohuslava Reynka mapující 47 let jeho tvůrčího života. Zůstala jsem zde velmi dlouho. Mám BR moc ráda a tak jsem si to užila. Nehledě k tomu, že ve smyčce tam opakovaně  šel vemi starý dokument, kde BR odpovídal ve svém domácím prostředí na různé otázky a bylo doplněno i dalšími poetickými filmovými obrazy zimní přírody a jeho domu v Petrkově. Bylo velmi dojemné slyšet ho stručně odpovídat a pak i vidět u kamen při práci. Bylo to na brečení, spolu i s jeho reflexními grafikami. Mám raději ty s námětem přírody, vesnice, krajiny, všední jednoduché motivy. Převahu však tvořily ty s náměty biblickými, hlavně současné tisky Daniela Reynka z původních matric. Ty jsou ke koupi za přijatelné ceny, tak pětinové až šestinové, v porovnání s těmi autentickými, podepsanými jeho tatínkem Bohumilem. V dokumentu jsme mimochodem mohli shlédnout i jejich tisk.  

Současná výstava v Galerii ART Chrudim obsahuje 70 grafických listů z let 1920 až 1967. Vedle sebe jsou vystaveny listy, u jejichž tisku byl Bohuslav Reynek i listy, které jeho syn Daniel vytiskl po otcově smrti. Ten tiskl všechny grafiky od roku 1947 až do smrti Bohuslava Reynka. V dějinách umění se tak jedná o výjimečný případ, kdy i po smrti autora je zajištěna dokonalá kvalita a autenticita grafického listu.      citace z webu galerie ART.

Grafika BR, ta autentická (jedná se většinou o suchou jehlu s monotypem, případně kolorovanou) se pohybuje podle velikosti obrázku a složitosti tisku v rozmezí od  30 000 do 115 000 Kč.  Dovolím si některé grafiky, které mne nejvíce okouzlily, překopírovat z webu galerie ART.

Cesta za vsí / suchá jehla s monotypem/ původní otisk / 13,4 x 9,3 cm, 1955

Husy na rybníce/ suchá jehla / původní otisk / 9,7 x 16,2 cm, 1949

Kočka na okně / suchá jehla / původní otisk / 19,3 x 14 cm, 1949

Kočka za zdí / suchá jehla / původní otisk / 10 x 13,2 cm, 1958 (22 500 Kč)

Kočka za zdí / suchá jehla / otisk z původní desky / 10 x 13,2 cm, 1958  (4.200 Kč)

Konec léta/ kolorovaná suchá jehla s monotypem/ původní otisk / 18,7 x 13,3 cm, 1958

Mladý Tobiáš / suchá jehla s monotypem/ původní otisk / 29,2 x 19,3 cm, 1955

¨

Zavírání chléva/ suchá jehla / otisk z původní desky / 16 x 12,5 cm, 1962 (4 900 Kč)

Staré otisky, při kterých Bohumil Reynek byl nebo je i sám tisknul mají zvláštní kouzlo původnosti a ryzosti, je to pravděpodobně tak, jak jsem četla, že po otisku už o BR o výsledek ztrácel zájem a "šel dál".  Proces zpoplatnění díla a sebepropagace pro něho neměla význam.

Shlédla jsem i výstavu figurálních plastik Hany Purkrábkové Půlosoby.  Blíže si přečtěte na webu galerie a můžete si prohlédnout virtuálně i celou její výstavu, jak jsem učinila i já důkladně ve skutečnosti. Zažila jsem zde velmi zajímavou a inspirativní příhodu.

Manželé si vybírali sochu. Dovolila jsem se jimi inspirovat a sochu jsem si vybrala též, poté jsem si také vybrala několik Reynkových grafik, ty jsem si dovolila z webu galerie zkopírovat, ano jsou to ony... mně nejbližší z té přehlídky. ... Ale k té příhodě. Oslovila jsem ty potencionální kupce, kteří zatím váhali a sdělila jim, jak mne inspirovali.  A trochu jsem jim řekla i svůj názor a tak jsme si společně vyjasňovali stanoviska. Opravdu by mne zajímalo, zda nakonec sochu, o které jsme se bavili, skutečně koupili.

Vzpomněla jsem si při té příležitosti na návštěvu výstavy Jana Merty v Pardubicích před 7? lety s pánem, který k umění neměl vztah. Zaujala jsem ho tehdy hrou, při níž jsme si vymýšleli názvy obrazů a porovnávali s originálem. Hrát hru na kupce je ale ještě více vzrušující!  zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk