rozvedená bloguje

Cestou vlakem do Chrudimi jsem objevila plakát na Jakuba Smolíka, kterého mám ráda odjakživa jak osinu v zadku. Cení se na 250,- Kč, Richard Müller na 170,-.

Dobře, že jsem počkala a vracím se ke svému zážitku s odstupem dvou dní. Bezprostřední nadšení opadlo (viděla jsem "Ríšu" naživo poprvé), a musím říci, že se ke koncertu nijak nevracím.. Byl to pro mne zážitek "poprvé" a bavilo mne jeho povídání mezi jednotlivými kousky. Byl normální, žádné manýry, reagoval i na situaci před sebou ( jeden moment – představoval kapelu někdy po půlhodině a pak se jako sebral, že už končí.. z publika se ozvalo vyčítavé Ríšo! on se na odchodu otočil, řekl: No co je? tady jsem a vrátil se, perfektní..), konverzoval s publikem. Byl trochu sebezpytný, ale žádné "prudké výkyvy, pohyby". To myslím po všech stránkách. Klid, pohoda, ale i pocit, že je lehce unavený.

Trochu mne zklamalo, že hrál jen samý obehraný starý pecky. Uvádí, že má polovinu nové desky v kupě, tak proč něco nenakousl v tom provinčním prostředí. Chtěla jsem slyšet Rozeznávám, ale to zrovna nezahráli. Nakonec mi to ale ani vlastně nevadilo, dost bylo všeho, co jsem slyšela tisíckrát. Jen oživená verse Po schodoch pobavila. Již jsem zmínila, že Richarda Müllera kapela dost šetřila. Dávala velký prostor sama sobě, což jsem považovala za dobrý úmysl. Richard Müller se rád posadil, popil minerálku a zaposlouchal se. V kapele hrál na sólovou kytaru električnu muž polské národnosti – ten s kloboučkem. Později ve videu to opominou sdělit, ale uslyšíte tam zato vtipné "Mlynári".

Koncert byl hodinový a přídavek Štěstí je krásná věc jediný, pan Müller odešel s doprovodem během písně těch několik desítek metrů do zázemí kostela a my jsme věděli, že už se nevrátí. On nám to totiž řekl dopředu!

a druhé video z koncertu:

Aby nebylo pochyb – dobré to bylo, ale ne na krev, takové milé vzpomínkové setkání starých přátel.. Ríša už se nesvléká...

linkuj.cz vybrali.sme.sk