rozvedená bloguje

Poslední léta jsem si mnohokrát libovala, jak dovolená proběhla zábavně, v kamarádském duchu a také trochu naučně – to že se vidělo něco nového, co se ještě nevidělo a tak podobně... Až letos! Dva povedené výlety za sebou a zkolabovala jsem. Doslova. To, co jsem považovala v první moment za alergickou reakci se ukázalo být závažnějším případem a v úterý odpoledne jsme v kalupu opouštěly zabydlenou chatku v Maštalích jako když ohlásí z amplionu sirénou krizovou situaci. Jen tak tak jsme dojely domů, přestup z auta do postele a horký čaj s medem a mohlo se konečně čelit zdravotní krizi v domácím prostředí. Nejdříve jsem poučena hledala červenou skvrnu na těle po uštknutí klíštětem a protože jsem nic nenašla, v klidu jsem se oddala snižování horečky klasickými domácími metodami. Ještě ráno jsem se probudila v horečce, ale už to bylo vcelku dobrý, hlavně že zmizela rýma a mohla jsem volně dýchat nosem. Chtěla jsem den proležet, ale vývoj situace před domem mě donutil k akci. Možná to znáte. Svoje teritorium je nutno neustále značkovat. A tak jsem volky nevolky vstala a potila se ne v peřinách, ale při práci. Nebudu to nějak blíže rozebírat, ale vývoj událostí mi dal za pravdu. Udělala jsem dobře. Drobná invaze byla zapuzena a já se trochu po tom povalování v peřinách zmátořila. Ale je k večeru a řekla jsem si, že to nebudu přehánět a půjdu si opět lehnout. No, co se dá dělat. Svět není a nebude už tak růžovej jako bývával, ale to není ve spojitosti s tou nemocí. Trápí a dere mne jiná věc. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk