rozvedená bloguje

Dnes jsem si vzala volno a chtěla jsem od rána až do večera nerušeně uklízet. Také to tak bylo a je, ale bohužel jsem s tím úklidem zase příliš nepokročila. Tedy pokročila, ale chtěla jsem mít večer hotovo. A to nemám. Jednak to začínám brát nějak zgruntu a jednak jsem několik hodin strávila se dvěma nečekanými návštěvami. Ale obě setkání stála zato, a tak ten zbytek douklidím někdy po práci. Doufám, že nebude jako dnes poprchávat, abych stihla i osekat zahradu.

Dopoledne jsem měla na obou telefonech nepřijaté hovory ze stejného neznámého čísla. Opětovala jsem volání, bylo to ohledně smuteční řeči. Domluvili jsme si na dnešní den setkání. Po skončení hovoru jsem si uvědomila jednu neuvěřitelnou věc. Ta paní chtěla, abych si sama určila čas, kdy za mnou přijdou. Nedala jinak. Přestože mi to bylo jedno a nabídla jsem to samé jim. Ne. Ta neobvyklá slušnost a vstřícnost mě zarazila a uvědomila jsem si zcela automaticky, že to je dnes "nějaké jiné". A bylo to jiné i při osobním jednání s manželi. Ta samozřejmá slušnost, vstřícnost a důvěra mě tak vyvedla z míry. Nestává se často, aby někdo jednal s takovou... samozřejmou grácií, která druhého těší a inspiruje k témuž. A z obyčejného jednání, které absolvuji velmi často a nic ve mne nezanechá, se rázem stala společenská událost na úrovni. Můžete nad tímto záznamem kroutit hlavou, ale já, děvče z maloměsta, vím o čem mluvím. a vůbec ... nějak se vytrácí mezilidská vřelost a zaujetí. O slušnosti ani nemluvě. Ani bych to tak nezdůrazňovala, kdybych se s tou neslušností a netaktem právě nyní dvakrát za sebou nesetkala. Není mi to jedno a jsem na rozpacích jak mám reagovat.

V rámci zbavování se zbytečných věcí opravdu nevím co mám dělat s množstvím různých neúplných servisů kávových, čajových, sklenic vinných a likérových  různého tvaru a dalších nepotřebných cetek dříve vystavených ve skleníku, který jsem zrušila. V Rakousku mají bazary, kde si lidé takové přebytky mohou odprodat za minimální sumu, ale co zde? Vidím, že nejlépe asi bude zbavit se věcí radikálně a bude to. Vyvést je do sběrného dvora. Bude to hned a odlehčení od nepotřebného "materiálna" bude následovat hned vzápětí.

Odpoledne přišla nečekaně kamarádky maminka s kafem a větrníkem, že si jde pro ty loupané a namleté ořechy. Tak jsme to zvážily a bylo toho 3,5 kg. A mohu louskat dál, našla jsem toho včera ještě půl menšího trávního koše, ach jo. A nová úroda na obzoru. Nepomrzlo mi to, safra!

Kamarádky maminka měla dneska svátek a sdílnou náladu. Nemusela jsem moc mluvit, jen jsem naslouchala. Tentokrát mě to bavilo a do občasné slovní reakce, vesměs přitakávání nebo doplňující otázka, jsem se doslova musela nutit a nakonec jsem začala z té pohody zívat. Což bylo sice trochu neslušné, ale logické. Celý den v pohybu a pak najednou zastavení a příjemná únava se začala šířit do celého těla. Nene, ještě se muselo pracovat, a tak se do hajan chystám až nyní. Docela mne od toho dnešního šůrování bolí paže. Ale už to trochu tady začíná vypadat k světu. Méně krámů, už jsou jich plné krabice – připravené k transportu! Teď ještě kdo mi od nich pomůže. Snad už abych si založila malý domácí bazar s cenami velmi velmi mírnými až bezcennými.. A že se ptám...vlny nikdo nechce???

linkuj.cz vybrali.sme.sk