rozvedená bloguje

aby mi poradil co s těmi zatracenými zády, aby zase mi zase sloužily jako donedávna.

Už to tak vypadá, že snad na těch mých bedrech budu muset nosit stabilně nějakou kožešinovou roušku nebo co. V pátek jsem do tmy vyráběla na zahradě marmelády a mám dojem, že mi ofoukla zase záda. Není to tak ukrutný jako před 14 dny, ale stejně mě to omezuje. Nebo spíš zpomaluje. Odpoledne k večeru už jsem se potulovala bezcílně ze zahrady domů a naopak a přemýšlela proč zde jsem anebo pro co jsem šla. Bolela mě hlava jako střep a byla jsem na padnutí. Ale čekala jsem pana truhláře, tak jsem si netroufla usnout. Stejně nepřišel. I při mé menší schopnosti něco dělat jsem po celý den stále něco dělala a stihla jsem i večerní posezení a pozorování přírody. Řekla jsem si, že budu pozornější a okouknu, zda večer nebude létat kolem i netopýr, jako jiné roky. letos jsem si ještě nevšimla. A měla jsem štěstí. Zaznamenala jsem ho. Možná jsem spíše pozorovala povykující a vířící jiřičky a klidný a tichý netopýr mi ušel. Vzpomínám si na večery s rodiči na chatě. Tam také večer co večer kroužil nad loukou netopýr a brouci střevlíci přilétali až na verandu. Od té doby jsem se s nimi nesetkala. Myslím v letu.

Také jsem navečer upekla medové řezy, ale zamrazím je. Za týden přijede dcera s Emmou a budou se hodit. Pak už na pečení čas nebude a ani ho ostatně pečením trávit nechci. Ten Havel se má! Chodí za ním procesí doktorů, sester a terapeutů až do domu. Já takový věhlas nemám a zrovna nyní by se hodil! Stačil by mi ten jeho bájný terapeut, co také dává dohromady nejlepší sportovce. Párkrát by prohmátl to místo odkud to tak hanebně vystřeluje a byl by doma! No, snad se to časem srovná samo i bez něho. Zítra tomu dopřeju poránu horkou koupel.

Koukám, samá záda. Ale sdělená bolest je bolest poloviční se říká. Já to ještě pro jistotu však pojistím brufenem. Ať to dá alespoň na noc pokoj.

linkuj.cz vybrali.sme.sk