rozvedená bloguje

V noci se děly věci. Vydatný a vytrvalý déšť bubnoval čile do střechy, ale měl směr jiný než obvykle. Zacákal mi celé domovní dveře. Jak jsem ráda, že mám nové, co přiléhají. Dříve jsem navzdory předsazené střeše mívala obvykle malou potopu v předsíni. Zdá se, že ti, co tenhle strý dům stavěli, to měli vypozorované, protože tenhle směr deště je velmi neobvyklý, jak jsem už zmínila. Nemohla jsem usnout a tak jsem se probudila dnes až k deváté hodině. To je na mne – ranní ptáče, také výjímečné. A tak mám dnes ráno ještě v poledne. Na zahradě ticho a krásné nebe a sousta slunečních skvrn a stínu na čerstvě posečeném trávníku. Na strakatý trávník je hezký podívání. Ostatně i na to strakaté nebe. Hodně práce, ale když se dá ta práce dělat venku, ani mi to nevadí. Musím otrhat všechen rybíz a maliny, udělat marmeládu a vyplet co se dá. Je namoklo, půjde to samo. A tohle všechno mohu dělat venku, mám totiž tu novou dvouplotýnku. Myslím teď na vaření marmelády. Ale nejdřív musím všechno otrhat, ach jo.. Rozkvetla mi včera první gazánie, až se po noci rozvine, přidám sem fotku. Je jako já, rozbíhá se dnes pomalu. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk