rozvedená bloguje

Musím se trochu povzbudit, neboť dnes jsem sama v práci na celej barák. Naštěstí záda jsou normální! Po včerejším půstu a přirozeném celodenním nahřívání problematických oblastí a šetření se střídavým šetrným pohybem, jsem dnes ráno ani nepoznala, že ještě včera jsem byla takovej votrávenej lazar! Ba, dnes je to úplně jinak. A svěřím se, že ten jednodenní půst není vůbec špatná věc. Cítím se jako bych jemně levitovala a poránu jsem si dala jen kafe frapé 1/2 litr a je to dobrej pocit mít tak nějak nenacpaný žaludek na doraz. Já totiž poránu pociťuji vlčí hlad. Jakobych celou noc nejedla, haha. Dobrou náladu mi zkazili pouze v obchodě, kde jsem nenalezla svůj oblíbený jogurt s mákem a marcipánem. Hned jsem podala protest, ale vím, že mi je to prd platné. Vietnamští obchodníci na zákazníky kašlou a nikdy nemám záruku, že to, co mi chutná, tam zítra zase bude. Nechodím tam ráda, podporuji svými nákupy české řetězce – Enapo a Coop, ale tenhle jogurt v této variantě mají – nebo donedávna měli, pouze zde, ve vietnemské večerce. Tak jsem zvolila variantu vanilka a čokoláda. To co zde říkám mám odzkoušeno na několika příkladech a mne též tento přístup k zákazníkovi – kývat hlavou že jo a pak zase kývat, a zase a pak se divit a nevědět... povzbudil v mém rozpoložení nakupovat jinde než ve vietnamských enklávách.

Tak. Za chvíli vypukne zátěžový test. Celý den na nohách nahoru po schodech dolů. A řešit různé věci. Doufám, že den skončím nezlomana naopak radostna, že záda se rozhodla odstoupit od svého rozhodnutí bole a zlobit, abych to tak nějak diplomaticky vyjádřila s úctou ke svým zádům. Mimochodem, ta 13. komnata s Hanou Andronikovou (tip TS a jeho kino, znáte?) je fakt výborná, stále mi v mysli probleskují různé věci tam slyšené. Třeba, že nepřízni, zlé zkoušce, neutečeš. Objeví se vzápětí někde jinde. Připomíná mi to to známé rčení vyhodíš ho dveřmi a přijde oknem.

Také mám takovou zkoušku a bojuju jak lev. S výsledkem značně nejistým, těžko ovlivnitelným. Nebo nevím jak na to. Celý život něco řeším, ach jak závidím rastamanům, kteří jsou "v pohodě". Ale malé chvilky pohody v té džungli si neodpustím, na to já jsem pes.

Tak jdu nato, hezkej den mně i vám. A zůstaňmež raději při zemi. Dolevituj, zuzi.

linkuj.cz vybrali.sme.sk