rozvedená bloguje

Po dlouhé době klidný víkend. Kromě sobotního Requiem jsem nevytáhla paty z domu, spíš ze zahrady. Konečně jsem ji dosekala a doladila kouty, které osekat nejdou a vyplela různá zarostlá zákoutí. Po několika měsících vyžehlila kupu prádla a pozašívala a zkrátila co bylo potřeba. A byla jsem doma sama. Díky za ty dary. Po šíleném čtvrtku a pátku, kdy jsem protelefonovala majlant, abych zabránila katastrofě, se situace trochu zklidnila. Ale za cenu jistých nespecifikovaných ztrát. Jinak to prostě nešlo.

Tak jsem si pěkně užila dva dny volna a prospala jsem i Requiem v koncertní síni. V první řadě a z dvouhodinové série mikrospánků mě nevytrhly ani citově vypjaté pasáže toho kousku, a to je co říci. Není však čím se chlubit, jsem z toho spíš pěkně udivena, co dokážu.

Možná sledujete v sobotu Šumné stopy s Davidem Vávrou v Japonsku. Nádherná architektura – již dva díly byly věnovány architektu Antonínu Raymondovi a také jeho ženě výtvarnici Noemi s ním spolupracující na detailech či interiérech jeho betonových staveb. Neuvěřitelné. Také jsem objevila na síti něco podobného Nahým mužům v Rakousku, pamatujete? Těším se, až to sem poskládám. Bude to hezká série!

Zrušila jsem výlet na Kralický Sněžník a prodej knih na jarmarku. Jsem přesycena různých akcí a  událostí a mám náladu jen na společnost seba sama. Toho společenského rojení už bylo poslední dobou dost. Jestli to vyjde, i následující víkendy budu sama doma, a to by byl pro mne ten nejlepší dárek v této posrané době. Howg.

linkuj.cz vybrali.sme.sk