rozvedená bloguje

Před chvílí jsem si přečetla ve zprávách, že Ivan Martin Jirous stejně jako loni v této době, i letos přebývá v třebíčské nemocnici a má zdravotní komplikace po prasklém žaludečním vředu. Podle svědectví jeho kamaráda Čuňase se tak stalo po undergroundové bohoslužbě na Velký pátek, která se konala ve mlýně U Skaláka v Meziříšku nedaleko Třebíče. Podobné potíže ho tam postihly i loni.

Tak doufám, že poeta zabojuje a přežije. Zatím přežil vše. Kdo ale nepřežil, je kyjovský fotograf Miroslav Tichý. O něm jsme donedávna neslyšeli nebo byl znám jen úzkému kroužku zasvěcenců. Byl podivínem v pravém slova smyslu a žil svobodně jak se jen dá. Život na hraně a nezávisle na všeobecném vkusu a zvyklostech. Výzor bezdomovce, život s minimálními potřebami, ale velký zájem o ženské přednosti. Ty nefalšované. S pocitem dobrodruha a nezájmem o techniku lovil na svých podivných sdrátovaných fotografických přístrojích ženská lýtka, stehna, zadnice a prsa. Teď se o jeho nedokonalé fotografie svět pere. Byl to totiž fenomén, a jeho život a dílo tvořily vzácnou jednotu. Umělec jako ze starých časů. Ale on se jím necítil. Jen sytil svou touhu zachytit prchavou krásu obyčejnosti. Každý z nás máme takové neškodné choutky, však jemu se staly smyslem života.

A také zemřel v sobotu keramik Pravoslav Rada, dva dny před skončením své velké výstavy Rada! Paráda!" v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu. Bylo mu 87 let a o úmrtí v neděli informovala blízká rodinná přítelkyně Barbara Hucková.

A také zemřel v sobotu ráno ve věku 85 let indický náboženský guru Saí Bába, známý v celém světě a považovaný miliony svých přívrženců za živého boha. Počet jeho přívrženců se odhaduje na deset milionů lidí z více než stovky zemí. Mnozí tomu však nevěří, protože "On sám říkal, že bude žít do 96 let. Nemohl se zmýlit," řekl AFP jeden z dobrovolníků pracujících pro jednu z četných charitativních organizací Saí Báby.

A jak se máme my? Trávíme dny v pomalém rytmu malé Emmy a povalujeme se na dece, chodíme na dětské hřiště, opékáme buřty a pozorujeme mrtvé slepýše a vrány. Slepýš je na naší zahradě běžný, ať už mrtvý nebo živý, ale uvidět mrtvou vránu se nám ještě nepodařilo. Stalo se tak nečekaně včera, v době, kdy jsme v kolem poledního opékali na zahradě buřty. Našli jsme vránu ležet pod ořešákem s poraněnými drápy a křídlem, už mrtvou. Ale čerstvě.

Dnes jsme navštívili skanzen na Veselém Kopci. To byl ale mumraj! Velikonoční fotky stáhnu až zítra, ostatně i nějaké přibudou. Dipoledne budeme vyrábět vejce natvrdo a barvit vajíčka po přírodním způsobu. Poté vyrobíme hnízdečka a do nich umístíme různé jedlé velikonoční dekorace. A Emma bude ta překvapení – umně rozmístěná na zahradě – vyhledávat.

Dnes cestou na Veselý Kopec jsem si vymyslela jinou trasu a zabloudili jsme. Dcera mi řekla, že se mnou je to jiné, vždy dobrodružné, vždy se něco semele. Beru to jako pochvalu. Také mi říká, že jsem sobec, a že to má po mně. Je to také pochvala a přeberte si to jak chcete.

linkuj.cz vybrali.sme.sk