rozvedená bloguje

Dnes jsem celý den už od samého rána pracovala v domě. Dodělávala jsem základní a zásadní úklid po zimě, přesazovala kytky a tak podobně. Přitom jsem vařila, občas přečetla nějaký text z Lidovek (text bloggera píšícího Královiny o Liteře budu komentovat) a přitom myslela na páteční ranní debatu v práci. Kolegyně a zvláště Eliška mě přesvědčovaly, že Michala Davida má každý rád a jeho úspěch v anketě týtý není jen tak náhodný. Dostala jsem vážně míněnou přednášku, že lidé v dnešní době jeho písně potřebují, protože odvádějí je od reality všedního dne. A když se chceš po práci v kolektivu pobavit, není lepší alternativy. Eliška to dokládala shlédnutým muzikálem Děti ráje, kde v závěru všichni lidé povstali a nadšeně aplaudovali. A že třeba takový Dan Bárta málokoho zaujme. Když jsem slyšela, jak mi to Eliška zdůvodňuje, co lidé potřebují, uvědomila jsem si, že je to tak i s knihami. Ale nelze si zasvinit fond jen samým čtivem.

Nechtělo se mi o tom diskutovat, jen jsem konstatovala, že jsem spíš na ty menšiny. Ještě jsem si sdělovaly, jak je to u nás doma s hudební kulisou, a to mám také jinak než ony. V domácnosti kolegyně jde v kuchyni rádio, v obýváku nonstop televize a od syna hudba z přehrávače. Eliška také hned doma zapíná rádio a při práci v knihovně jim rádio Impuls  jde celý den nonstop. Každý ať si dělá co mu je milo, hlavně když s ním nemusím bydlet a tohle sdílet. Vadilo by mi to.  A neodsuzuji nikoho intelektuálně za odlišný přístup ke konzumaci kultury a nekultury. Však když mi to popmuzic v létě vyřvává z okolních zahrad, bráním se tomu, protože si na to nemohu a ani nechci zvyknout. Jsem zvědavé na letošní sezónu, protože loni jsem několikrát řádila jak divá žena a křičela přes zahradu, že proti tomu mám námitky a nesouhlasím. Snad to i pomohlo, ale nikdy není nic jisté. Také tohle vyhrávání na zahradě jsme probírali a dočkala jsem se nesouhlasu. Prý si tím jen škodím a sousedé mi budou dělat naschvály. Nevím, ale nedovedu k tomu mlčet a trpět pod tím přívalem hudby. Mám zkrátka na zahradě ráda ticho. Asi jedna z mála.

Dnes jsem na to s přestávkami celý den myslela. Že jsem jiná a snad i divná. Že odmítám Michala Davida. Ale nejen proto. Však změnu se sebou nechystám, nemám pocit že bych se stylizovala do nějaké intelektuální role a ve své podstatě tíhla ke konzumní rádiové hudbě, jen si to nepřiznávám...  Přiznávám však, že ke mně patří i pravidelná konzumace internetového Aha a Blesku. Nějaká temná perverze se zkrátka vždycky najde..

Teď zrovna píšu a poslouchám bývalé -123 minut a uvědomuji si, že je to s Davidem nesrovnatelné a pro mne neskonale krásné.

While the World Spins Around

linkuj.cz vybrali.sme.sk