rozvedená bloguje

Přemýšlela jsem, proč jsem poslední dny večer taková zničená po všech stránkách a svádím to přechodně na změnu času a také ten neustálý kvalt. Tak jsem dnes měla v plánu konečně uklidit zimní svršky, vyčistit, naleštit a vycpat zimní obuv a odnést zimní oděvy někam z dohledu, když tu se objevila Saša, domluvit se na cyklistický výlet. Kolo mi tu na přechodnou dobu ponechala s tou podmínkou. Jenže Saša si myslela, že mě hned napoprvé strhne, tak jsem to usmlouvala na těch pondělních 20 km a zase mám mít z čeho zadek staženej. Koupila si Saša nedávno kvalitní Orbitrek, ale stejně jako u dcery tvoří dekoraci bytu. To znám... proto jsem prodala své kolo a teď když ho nemám, tak bych na něm najednou jezdila! Dalo by se to zobecnit. Člověk po něčem touží a když to získá, okouzlení opadne. Ale my, co jsme tohle už několikrát zažili... jsme stejně i nadále naivní, hm. Saša dostala zbytek nedělního oběda – lasagne s mrkví – rozseděla se a další návštěva se marně dobývala dovnitř, protože jsme relaxovaly za domem na zahradě a povídaly a nešlo nás zkrátka vyrušit. Po dvouhodinovce Saša odešla a já se chtěla vrhnout na ty boty, co se na mě vyčítavě koukaly na té zahradě. Jenže zase někdo zvoní. Čerstvá Pardubačka Milada přijela na návštěvu za Spajkym, který zatím přebývá u její maminky, a že prý má být v neděli hezky, tak co říkám výletu na Baldu. No, to beru říkám a zvu jí dál, ona ale spěchá a u branky se jenjen mine s další návštěvou, přijíždějící na takové té malé legrační motorce, co se na ní šlape. Myslím, že se tomu typu říká MOPED. No, tak tohle už jsem vzdala a boty nastěhovala zase zpět domů a oddala se společenské konverzaci a tak. Zdá se mi, že moje pověst jezevce samotáře utrpěla v poslední době pořádnou dardu. A stejně jako Bárta neřeší stav svého konta, ani já neřeším tu proměnu samotáře ve lvici salónu. Abych nezapomněla ... od nové kamarádky Tamary jsem dostala dárkem vstupenku na Labutí jezero. Do našeho městečka přijede balet! Je to drahej špás, a sama nevím zda ten spektákl dodívám vnímaje. Bude to i moje premiéra. Balet není moje parketa.

Ráno jsem absolvovala několik hovorů s Vyškovem, z toho dva s panem Jiřím Lelkem, správcem vyškovského hřbitova. Osvěžující po čase slyšet moravské nářečí, a nejen pan Lelek, také všichni ostatní více nebo méně mě tím svým orálním vystoupením udělali radost. Jako když jsem přijela do Ostravy. Snad to tak zůstane a nezglobalizuje se to. Takové odchylky od standardu jsou velmi milé a veselé. Báseň se jmenuje Starý spinet a dnes jsem ji dostala ze dvou pramenů. Vyškovského a pardubického. Báseń se mi velmi líbí. Je decentní, pravdivá a taková lehce umělecká.

linkuj.cz vybrali.sme.sk