rozvedená bloguje

V úterý dopoledne konečně syn odjel do Prahy – vybaven na 14 dní a ve středu navečer BÁC! a byl zase doma. Nemá nikoho kdo by mu přechodně poskytl azyl, protože škola tento týden funguje, ale internát na "jiné" Praze nikoli. Tak si to dnes žehlil a údajně hrabal trávu. Hmm, už to neuvidím, je tma jako v pytli a zdržela jsem se v práci. Včera jsem pobývala služebně ve Dvoře Králové nad Labem. Nebyla jsem vůbec ve své kůži a švitořící kolegyně rozplývající se nad svými profily na FCB a jásavě se fotografující před věží a jinde mě přiváděly spíše do rozpaků. Nezařadila jsem se a těšila se domů. Neměla jsem náladu se družit. Ale radost jsem si přece udělala. Míjely jsme krámek s takovými těmi ekologickými oděvy.Znáte to. Batika a malování na textil. Šaty, mikiny, trika a tak podobně. Mikiny nenosím, tunik mám ze sekáče na tucty, ale objevila jsem tam krásné šaty Nikoli nějaký zemitý neforemný pytel, nýbrž přiléhavý střih a dole tak nějak neobvykle turecky zřasené. Byla mi doporučena barva oranžová v kombinaci s červenou. Že prý mne to rozsvítí. A tak jsem se nechala oměřit a budu mít krásné letní šaty. Už se na ně těším. A také se těším na následující dny. Zítra jedu odpoledne do Havlíčkova Brodu naproti Zorce s Emmou. Splašily se a chtějí na pár dní přijet domů. To se ale všichni těšíme. Dovolím si ten luxus a zavřu na pár dní šuplík s problémy a starostmi. Už jsem z toho neřádného chaotického života poslední doby začala hubnout. A to je jediné pozitivum toho stavu, který nyní prožívám. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk