rozvedená bloguje

Výtvarné práce sklářské výtvarnice Tamary Bohuňkové se mi líbí. Sklo a obrazy spojuje jistota linie – stopy štětce a expresivita. Nebojácnost tahu, barvy a současně intimní cit. Přeženu-li brutalita a zároveň křehkost. Podvědomá inspirace biosférou a současně osobitou jemností orientálního umění, to vše tam vidím já a protože Tamaru Bohuňkovou znám z knihovny a není to první její výstava, kterou vidím, jsem ráda, že vystavuje zase nové věci a je stále jistější, odvážnější. To vše spojené s jistou jednoduchostí a v případě skla pro Škrdlovice – Happy colours i vtipem dvou sklovin – bílé a čisté. A základní veselé barvy. Safra, ty vázy s oranžovými tahy jsou opravdu skvělé! Jen svícny pro Krystalex jsou velmi decentní a takové zámecké; umírněné a ladné s ohledem zadání zakázky, domnívám se. Tak se podívejte, názvy najdete na rajčeti, kde se nachází i další fotografie z výstavy s možností zvětšení.

Pohled do vstupní části výstavy

Řekla bych to asi tak. Umění je to poctivé, necítím v těch dílech – a nyní myslím více na obrazy – postmoderní kalkulaci a hru na efekt. Sklo je něco trochu jiného. I přes jeho užitkovost  a jistou ukázněnost umělce se TB podařilo vytvořit okouzlující umělecké kousky, hlavně mě vzala za srdce kolekce váz a misek Happy colours pro sklárnu Beránek ve Škrdlovicích. Mrkněte ještě na rajče. Myslím, že je jen otázkou propagace a šikovného galeristy, aby o Tamaře Bohuňkové věděli "ve světě". Přestože netvoří monumentální díla, dnes tak obdivovaná, má čím potěšit.

linkuj.cz vybrali.sme.sk