rozvedená bloguje

To je ale samec! Slunce svítí, ale věru že pořádně mrzne! Před chvílí jsem se navrátila z města, tak vím o čem píšu.  Než se zaberu do vaření, a na tu NOVOU rajskou s kořenovou zeleninou se těším, dovolte mi pár slov. Je dobré mít několik přátel, kteří vás mají rádi i přesto, že nejste výlupek toho nejlepšího a máte své mouchy. Ale také nesporné klady, kvůli kterým s vámi tak dlouho kamarádí. Že. A také je dobré mít nějaké odpůrce. Tím více pak oceníte přízeń těch skalních a upřímných kamarádů, co vám nemažou med kolem huby, neuráží se a nebojují s vámi. Můžete s ními být v klidu a vědět, že tu jsme pro sebe.

Včera jsem měla opět svůj den. V samoobsluze, kde jsem měla před 2 měsíci problém s koncem vaječné tlačenky, provázkem a dvěma železy, jsem včera opět excelovala, z pohledu prodavaček. Šla jsem si koupit 250 g kafe a u pokladny nesouhlasila cena – platila bych o více jak 10,- Kč více než bylo uvedeno na nálepce. Nesmířila jsem se s tím také jsem nechtěla přistoupit na to, aby se  kafe odmarkovalo a koupila jsem si kafe jiný. Bez vysvětlení. Neuspěla jsem. Paní na kase byla v klidu a pozorovala jsem laxnost a z výrazu tváře odečítala slova: Co ta ženská votravuje. I vybrala jsem si kafe jiné a zase stálo více než mělo. S prodavačkou, co měla co do činění se  storno nákupu, jsme posléze objevily  nesoulad  v oddělení kafe. A tím nesouladem myslím i to, že některé druhy zboží uvedené na liště zcela chyběly a jiným zase chyběla cena.  A zboží bylo poházené zcela náhodně. A opět  se nic nedělo. Tím myslím, že nějaký náznak omluvy či lítosti nad stavem věci zcela chyběl. Stane se, že, ale je dobré přiznat chybu a postavit se k tomu čelem a netvářit se, že o nic nejde. Nejsem expertem na chytání za slovíčko a hledání hnid, ale považuji za vhodné se takto chovat a spotřebitelsky bránit, aby nenastal úplný rozklad naší tvrdě vybojované demokracie. Nezvládáme to všechno, zmítáme se v chaosu; chování našich politiků ovlivnit nemohu, ale na svým písečku mohu dokázat mnoho. Když budu sama OK a nebudu mlčet k tomu, co mi vadí v mým světě. Když takoví budeme my dole, nebudou se moci ti nahoře ohánět tím, že jsou jen obrazem společnosti a zlodějna a kurupce že je normální. Jsem starej naivní vůl, vím, ale jiná nebudu.

K tomuhle výronu mne vyprovokovala událost dnešního dne. My tady na malým městě se navzájem známe a zdravíme. Je nás tu pár. A dnes jsem potkala na městě pěkně z očí do očí prodavačku z toho krámku. Koukala na mě nevlídně, a ač jindy zdraví s úsměvem, dnes tvrdý pohled a ignorace. No, k tomu mohu říci jen to, že se z toho nezblázním a nakupovat tam budu klidně dál.  zuzi – a te´d jdu na to vaření!

linkuj.cz vybrali.sme.sk