rozvedená bloguje

Dnešek byl pro mě opravdu dobrodružný. Musela jsem zajistit domů dodávku uhlí a přimět syna ke spolupráci. V porovnání s ostatními denními zážitky tato akce táhnoucí se jak černá nit celým dnem, převažovala. Nyní je večer, uhlí je ve sklepě, kotel přede, topení topí, radiátor hřeje. Úkol splněn, že to ale dalo zabrat. Tentokrát ale zcela netypicky jsem celou věc pouze zaštiťovala a organizovala. Pracovali jiní. Díky bohu, jinak se to říci nedá. Díky, že uhlíř dnes sloužil a že nastartoval auto, díky že syn byl ochoten přiložit ruku k dílu a neměl u toho vůbec žádný blbý řeči. Já jsem mezitím uvařila bramborové halušky s uzeným a zelím a připravila synovi krabici vánočního cukroví, které se mi letos mimořádně povedlo, protože jsem se s jeho výrobou laskala. 11 druhů! 4 nové receptury!

Zítra nastane poslední den roku. Pro mne den jako každý jiný. Žádné specialitky nechystám. Máme domluvený novoroční výlet na Doubravku, ale jestli se zúčastním ještě nevím. Preferuji pobyt doma a v teple. Roční období zimu toleruji jen proto, že je předzvěstí jara. S nadějí se dívám do nového roku, jako vždy. Jsem si ale vědoma, že pokud nepřiložím ruku k dílu já sama, jinej to za mě neudělá. Nevzpomínám si kdy naposled jsem mělaten sladký  pocit, že jsem ochraňována... Snad když žil ještě můj tatínek, a to je hodně moc dávno ... ještě jsem chodila do školy...

linkuj.cz vybrali.sme.sk