rozvedená bloguje

Bydlím v tiché ulici hned vedle náměstí,  z jedné strany sousedím s městským muzeem a z druhé s cikány. Jsou to takoví „ti lepší“, tak se i sami cítí – jak jsem vydedukovala z několika příhod. Ty zásadní věci mají však všichni stejné. Dobře se oblíct a mít auťák. To je základ. Snášíme se, vztah je chladný, nicméně se tak nějak respektujem. Doby, kdy jsem všechno přímo řešila,  jsou pryč.  A také není co řešit, nemáme snad se spolužitím vzájemné  zásadnější problémy.

Ale v téhle zimní kalamitě mě nakrkli. Auto nemám, ale mám bránu, kam mi jezdí autem s uhlím a přijede-li  dcera, parkuje ve dvoře.  Zpočátku této zimy  jsem si jen uvolnila od brány sníh,  hlavní příjezd jsem neřešila. nemám na to fyzičku, tak je to. Po dlouhotrvajícím sněžení však sousedé vyčistili „svůj“  příjezd na úkor toho mého a navalili kupy sněhu k bráně; svůj dvorek majíce čistý, hromad sněhu prost.

Nevypadá to, že sníh roztaje, dochází mně uhlí, které neberu na celou sezónu najednou, a hned po novém roce přijede dcera. V pátek jsem se proto rozhodla situaci řešit. Načapala jsem souseda venku a říkám mu, že mi navalili sníh k bráně a já potřebuji přivést uhlí. Něco zamumlal a zmizel.  Upřímně -  byla jsem ráda, nezdravíme se, nekomunikujeme a netoužila jsem po hrubé hádce.  Informaci však dostal a to bylo pro mě zásadní.  Potencionál dát to do pořádku mají. V létě dělali novou střechu a starým mladí pomáhaj, jsou družní. Chlapů je v rodě dost a mají podsadité, dobře stavěné figury na práci. Jeden syn, dva zeťové, mohli by skály lámat.

Dnes jsem šla nakoupit a čekala co bude. A bylo! Přišla jsem domů a kupa ještě vzrostla o sníh, který mi uvolnili z okolí brány, jak jsem sama ze začátku, když jsem byla ještě schopna s ním bojovat , učinila, by šla brána alespoň otevřít.  To mě teda rozesmálo – ten jejich rázný zásah. -  Velmi pečlivě sledují co se u mě děje a vypozorovali  zřejmě můj první akutní zásah. Ale že branou stejně nikdo neprojede jim nedošlo (tedy došlo, hmmm, že, ale... !)  Mám ráda, když jsou chlapi frajeři a pro ženskou udělaj třeba nějaký gesto.  Něco, co jí pomůže, udělá radost. Ale co člověk může čekat od takových vychytralých občanů? Opravdu, přešla mě zlost za ten jejich alibistický čin a myslím si s pousmáním svý. Kdyby stáli ti chlapi za něco a byli opravdoví frajeři, nastoupí  v šiku a za chvíli maj hotovo. Jenže holt … na tohle každej chlap nemá!

Pozn.  -  Jsem domluvena, že až budu potřebovat, plac mi Město vyčistí Bobkem.  Ale svý jsem si říct chtěla. Aby si nemysleli. Upřímně, překvapilo mě,  že nějakou vstřícnou, i když kontraproduktivní, snahu  projevili. Však ve „svém“ stylu.  – Vždy je však potřeba si představit situaci opačnou. Že bych učinila to samé já jim. Nesetkalo by se to jistě s kladnou odezvou.

linkuj.cz vybrali.sme.sk