rozvedená bloguje

Jsem v hlubokém skluzu, hlavně v práci, doma to jistí víkendy. Práce a zase práce, jak jinak. Ještě že je radostná, dodává budovatelsky zuzi.

Vrcholným zážitkem dne beseda o Ezopovi pro šestou třídu. Tahle zvláštní beseda o jeho podivuhodném životě, kterou jsem sice nevymyslela já sama, je převzatá od chrudimské Ivety Novotné, ale v mém podání už  také žije svým vlastním životem ( jedu ji už po sedmé a mám další objednávku, je to jak řetězovka) byla zatím ze všech těch podobných speltáklů tou nejlepší. Domluvili jsme se s panem učitelem Radkem Mihulkou rámcově na dvouhodinovce proložené svačinou  pro udržení pozornosti,  a ta, tak trochu improvizace, dopadla fakt dobře (také jsme si na konci vzájemně uctivě a s respektem poděkovali).

Na všechno bylo dost času a tak jsme si to opravdu užili. První část jsem vedla já a fascinovalo mě zejména, že všechny děti se zúčastnily meditační chvilky, je součástí besedy kromě jiných výživných vložek, nesmály se a spolupracovaly. Poprvé v životě tak vzorně. Ještě nikdy to tak dobře nedopadlo. A také je fajn, když se doté "umělecké práce"  zapojí i učitel, což se většinou stává, ale někdy bohužel ne. Ale tentokrát dokonce i meditoval! Byla jsem nadšena a nejen tím. Ve druhé části převzal žezlo on sám a zase  já  sekundovala, vyměnili jsme si role. Každé z dětí přečetlo jednu bajku z Macourkova Živočichopisu a jiné – nejblíž v abecedě názvu bajky – ji rozebralo. Bylo to opravdu docela náročné a teprve nyní jsem měla možnost ocenit potenciál pana Mihulky. Bajky viděl poprvé a zdánlivá nelogičnost a nonsens těch krásných drobných příběhů ho nezaskočil. Velmi elegantně a logicky ten mravní aspekt vytáhl na povrch a já mnohdy žasla. Přiznávám, že sekundovat a doplňovat ano, ale tak perfektně vyjádřit pointu byl zfleku těžko zvládla. Bravo!

Asi se tady už poněkolikáté opakuji s těmi besedami, ale pro mne je to něco, co mne posiluje a baví. Proto, když se mi zase něco povede, bude to tu bohužel pro vás zas, já se s tím zkrátka tady kochám!

Máme to v knihovně docela chudičké, ale to se může časem změnit. Alespoň prozatimně. Stala se totiž zvláštní věc.. Máme pána, který si nás vzal pod křídla, nás – tedy vlastně knihovnu... Pomáhá nám hodně, třeba chodí po potencionálních sponzorech sám, tak nějak po chlapsku, víme :), a nám to po dvou neúspěšných pokusech zakázal. No, a pak že se nedějí zázraky!

linkuj.cz vybrali.sme.sk