rozvedená bloguje

Jabkancovová pouť v České Třebové přímo souvisí s církevním svátkem svaté Kateřiny. A ta je zase spojena s českotřebovskou rotundou svaté Kateřiny nazývanou místními  Kostelíčkem, takto nejvýznamnější architektonickou památkou České Třebové a jedinou dochovanou románskou stavbou ve východních Čechách.

Rotunda, mnohokrát upravovaná a přestavovaná, ale stále krásná a držící si fazonu prastaré památky, vyrostla na výšině v centru osady založené nad pravým břehem řeky Třebovky po roce 1200 během tzv. české kolonizace prováděné premonstrátským klášterem v Litomyšli.  Česká Třebová vznikla oficiálně až později.

V ulici „U kostelíčka“, která se vine mezi domky pod rotundou, se každoročně v listopadu na svátek svaté Kateřiny (25. listopadu) koná „Jabkancová pouť“. Při ní se nepečou obvyklé koláče, ale sladké bramborové placky plněné tvarohem, nazývané „jabkance“. Bramborám se totiž kdysi říkalo „zemská jabka“, znáte … a z toho vznikly zemáky,  ve Třebové jabka. *)

Jabkance prý k České Třebové patří, ale tradice jabkancové pouti se ponenáhlu začala obnovovat v 50. a 60. letech. Moc se o té starobylé  tradici vlastně veřejně nepíše, a tak se mi trochu zdá, s prominutím nejistá.

Milada hned u prvního stánku neodolá tureckému medu a kokosovému špalku monstrózních rozměrů!

Nebudu se té pouti věnovat, zaměřím se na Kostelíček. Neboť pouť mne nenadchla. Byla taková vietnamská a obvyklá. Samá klišé, hlavně se šíří poslední dobou medovina a jejími výpary bylo ovzduší prosyceno, též místně punčem. A country a dechovku já také ráda nemám. Ale pro mě se ta pouť nedělá, že, všimla jsem si, že přítomno bylo mnoho turistů v bundách signálních barev s holemi. Ti si libovali a notovali.

Zaujal mne peruánský indián, který se tedy zřejmě usadil a nehude už na panovu flétnu, ale prodává neurčité pouťové zboží kýčovitého charakteru

Pokud však chcete zažít krásný trh, zajeďte si počátkem července (ale ověřte si to)  na pouť do Hejnic, netroškařte!

Nebudu skoupá, přidám recept na Jabkance, já je zkoušet nebudu, ale třeba se někdo najde!

Jabkance

Ve slupce se uvaří a osolí asi 1 kg brambor (nesmí být moučné). Ještě horké se oloupou. Stačí nastrouhat na jemném struhadle nebo umlít na masovém mlýnku, lépe dvakrát, se špetkou soli na těsto. Těsto se zpracuje zahorka do gumové hmoty. Hladká mouka se používá pouze na vyvalování, do těsta se nepřidává. Až se vyválí, nařežou nebo vykrojí se z něj pravidelné kousky, které se plní sladkým tvarohem. Placky se pak přehnou a pečou na rozpáleném plechu nasucho. Stará kuchyňská kamna nahradíme litinovou plotýnkou sporáku nebo je děláme bez tuku na teflonové pánvi.
Nedoporučuje se pečení v troubě, trvá delší dobu a vzniká problém s náplní. Jabkance se mají dělat rychle, aby se povrch rychle uzavřel a zezlátnul a toho se dosáhne na rozehřáté plotně nebo pánvi.Po upečení se pomastí máslem a pocukrují.

Sladký tvaroh: 5 dkg másla, 5 dkg cukru, 2 žloutky, citrónovou kůru a vanilkový cukr utřeme, potom vmícháme 250 g tvarohu (pokud je moc hustý, přidáme trochu mléka) a rozinky.

*) a zopakujeme si historii brambor:

Do Čech prý brambory z Německa přivezl v roce 1628 lékárník Jiří Agricola z Jáchymova a předkládal je na hostině pořádané hejtmanem Jindřichem z Könneritz na oslavu opevnění města Jáchymova.

Proslavená pěstováním brambor byla i zahrada irských františkánů, tzv. hiberňáků (Irsko se latinsky nazývá Hibernia), kteří v letech 1652-59 založili klášter na pražském Novém Městě v nynější Hybernské ulici. Z tohoto období pochází také nejstarší české pojmenování brambor „zemské jablko“. Tedy spíše „zemní“, což je doslovný překlad francouzského pomme de terre. Původní francouzský název dodnes žije v lidových pojmenováních jako jsou zemáky, zemčata, ale také jabka, jablouška, jak se bramborám říká v některých oblastech Moravy, kde pak místo bramboračky vaří dodnes „jabkovou“ polévku. Na Českomoravské vrchovině se jim často říkalo koroptve motykou střílené nebo krumple.

linkuj.cz vybrali.sme.sk