rozvedená bloguje

Spolupracovník Pavel, tak podobný této postavičce – soudím, má něco společného s Bořkem stavitelem? – že si její portrét dal i na oficiální stránky městského úřadu místo své fotky skutečné, pořádal velkou oslavu a dal se vidět. Dostat se do tajemného hájemství myslivců, kam ženy zamíří jen velmi zřídka, bylo i pro mne pozváním, kterému jsem neodolala. Ač introvert a abstinent, ano, byla jsem  tam.

Pavel je místostarosta a člověk velmi společenský a oblíbený. Takový starosvětský, žoviální, hodný, ochotný a ve všem všudy podobný prvorepublikovým osobnostem místního významu, dosud nedotčeným dravostí demokracie, však orientující se v ní.

Nebyla jsem zklamána, prostředí to mne naopak velmi mile překvapilo svou originalitou a pečlivou snahou o ni v duchu všech mysliveckých tradic. Také pohoštění bylo na velmi patřičné úrovni. Pojedla jsem kančí kýtu se speciálním sosíkem – ten jsem si nechala přidat – a zelím a dorazila se mnohými klasickými zákusky ve velikostně středním provedení, chuti opravdu delikátní a nešizené. Všeho bylo dostatek, však časem došlo k povzdechu, zda by nebylo dobré sim pořídit vlastní palírnu ... to už jsem ale byla doma, využíce příležitosti prvního odsunu a obávajíce se postupující své podnalpilosti vyvolané nestřídmým požíváním jemného červeného likéru. Zítra se totiž mělo vyrazit na měsíce odkládaný výlet na Vysočinu.

Pavel v jednom ze svých dárků

Dárky ostatní ve zcela mysliveckém duchu ... a nyní již si vychutnejte příznačnou atmosféru tohoto mysliveckého svatostánku a jeho artefaktů

Srnec parukář

Krásný a naprosto mnou nečekaný omyvatelný ubrus s mysliveckými motivy

Jedno z mnoha zátiší

A lustry z paroží vybaveny moderními  žárovkami. Trochu nezvyklé, ale úsporné

A závěrem pohled na řeku Novohradku protékající kolem mysliveckého domu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk