rozvedená bloguje

Rozhodla jsem se narychlo a ve velkém spěchu vyrazila na vlak. Vyklubal se z té poslední srpnové neděle krásný letní den! Spoustu věcí jsem zapomněla doma a také jsem se nevhodně oblékla, ale měla jsem štěstí! U vlaku jsem se setkala s dávnou kamarádkou Evou  jedoucí jako já do Poličky, za svou sestrou Mílou, taktéž mou kamarádkou. My, co jsme pracovali spolu v Botaně, jsme všichni kamarádi, protože nás spojují hezké vzpomínky. A také že jsme vzpomínaly – to si pište! Eva měla několik dobrých nápadů, a tak jsme si vyměnily moje tričko za její tílko, věnovala mi svoje papírové kapesníčky a v Poličce u její sestry jsem vyfasovala pití na cestu. Bez vody by to šlo těžko, sluneční výheň kolem poledního kulminovala.
Krajinu brázdil jen jeden vafónek a děti se stěhovaly z prázdnin domů. Tedy celé tábory! A tak tu bylo docela těsno, ale docházelo zato více k verbální komunikaci. I mezidruhové.

Chlapci měli luky, tábor ve znamení Robina Hooda

Balda - a mám štěstí, je otevřený bufet! Dávám si ledovou kávu, něco dobrýho a dozvídám se, že za hodinu zde bude probíhat v kapli mše. Tak to je další bonus, neváhám a zůstávám. Volnou hodinu věnuji hledání křížku u lesa, poblíž. Potíž je ale v tom, že na třech mapách má pokaždé jinou lokaci, a v neznámém terénu se zatím těžko orientuji. Účastníci mše ani duchovní mi neporadili, a tak sem vyrazím zdá se ještě několikrát.

Soukromých zážitků mám tentokrát mnoho, a jsou jen pro mne. Z Poličky nakonec odjíždím domů posledním vlakem a setkávám se opět s Evou. To mám radost. Vyměňujeme si tričko a tílko a povídáme a povídáme. Tak trochu kupodivu filosofujeme. Podivné! zuzi

více fotografií z Baldy na rajčeti

Předchozí text na zuzi blogu o Baldě:

http://rozvedena.bloguje.cz/858169-lazne-balda-zapomenute-misto-sudet.php

Historiské fotografie z Baldy na webu obce Stašov, kam nyní Balda spadá.
http://stasov.rajce.idnes.cz/Historicke_fotografie/

linkuj.cz vybrali.sme.sk