rozvedená bloguje

Víkend jsem měla opravdu napěchovaný zážitky. Prožila jsem ho pestře a v sobotu navíc užitečně, a to se počítá!

K pátečnímu kulturnímu a zámeckému Letohradu se doufám dostanu zítra a navíc věřím, že dokážu zpracovat i dnešní den. Rozhodla jsem se dopoledne na poslední chvíli odjet vlakem do Poličky a navštívit Baldu. Letos potřetí, ale pokaždé trochu jinak.  Jela jsem sama a vrátila se kolem půl osmé večer. Měla jsem štěstí, protože byl otevřený kiosek s občerstvením,  ale hlavně jsem se strefila do dne, kdy byla kaple otevřená a já měla možnost stát se pasivní účastnicí mše. Ovšem, zase tak úplně pasivní jsem nebyla. Před sebou jsem totiž měla zpěvník a s odhodlaným nadšením jsem se oddala zprvu opatrně, později již více zasvěceně zpěvu mariánské písně. 

Dovolte několik žánrových fotek z cesty na Baldu a z Letohradu

Krásný letní den, cestou na Baldu se oko poutníka několikrát občerství pohledem na  sluncem pableskující hladinu rybníka.

Hub jak naseto, přinesla jsem jich domů půl batohu! 

Myš je tvor velmi mrštný, ještě se mi ji nikdy v přírodě nepodařilo vyfotografovat, až nyní se poštěstilo!

Tohle už je z Letohradu, lechtivá odměna pro bloggery, kteří mne rádi čtou.

Mají tam na zámku ve sklepě novou světničku Járy Cimrmana ozdobenou několika dobovými akty. Vybrala jsem ten, kde je nejvíce nahých žen. Ovšem je to ústupek. Járu Cimrmana mám ráda, ale jen jeho hry a jeho divadlo. Tyhle fiktivní pomníky, muzea a světničky, případně pamětní desky kdekoli jsou podle mě na prd a vůbec mi to nepřijde veselé, naopak zbytečné. Koho to přivádí do eufórie fakt nechápu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk