rozvedená bloguje

Mám za sebou víkend, byl hodně pracovní, vlastně výhradně, odpočinku jsem si neužila a dokonce dnes jsem se ráno probudila až kolem deváté hodiny, z čehož soudím, že únava byla dostatečná. Já totiž ráno se probírám bez budíku mezi šestou a sedmou, pak už nezaberu. Stabilně napjatá domácí atmosféra, mnohdy už od rána notně přiživená bezvýznamnou událostí, z které se stane AFÉRA , byla vyvážena několika zážitky opačného charakteru. Konečně jsem se skamarádila se sklokeramickou deskou a přestala se jí bát. Je zvláštní, že mi nikdo neřekl, že se s ní zkrátka nemám moc párat a když to zaschlé nejde dolů, bez obav mám použít tu kovovou škrabku. No, a tak jsem zjistila, že to, co jsem považovala za neodstranitelné vrypy, jde velmi snadno seškrabat. Jsem zkrátka stará struktura a s k moderním věcem, co jsou již pro většinu národa standardem, přistupuji s obavou až bázlivou. Úměrnou ceně, za kterou jsem ji pořídila. Další podobný zážitek jsem shodou okolností měla s pračkou, která náhle přestala fungoval a na displeji pulzovalo heslo F 02. Napadlo mě, že bych se mohla podívat do návodu zda to neznamená, že mám zavolat opraváře, ale signalizovalo to ucpaný filtr, který jsem úplně sama podle návodu vyčistila a pračku znovu zprovoznila. Byla jsem z toho úspěchu docela konsternovaná a na sebe pyšná. A dnes večer jsem dokonce opravila splachování na záchodě, které syn pokazil. Jak jsem to provedla nevím, prostě jsem ten systém nějakými neidentifikovatelnými pohyby a zásahy, které nedovedu popsat, uvedla znovu do provozu. A to ještě nejsem pod vlivem bachových esencí! To teprv bude!
Nejsem ještě po pracovní stránce zcela ve své kůži (bez komentáře) a pracovní elán aby pohledal. Naštěstí jsou prázdniny a besedy a akce, které bez nadšení provádět nelze, začnou až v září, a tak mám měsíc na to, abych se „zprovoznila". Mám hlavně v plánu uvést do života besedu o Ezopovi, s kterou vyhrála kamarádka Iveta velkou soutěž podujatí na Slovensku. Ozval se mi ředitel muzea, zda nemám kontakt na kamaráda, který nám dělal cestopisné besedy. Nemáme takové optimální podmínky na cestopisné akce jako má skutečské muzeum, a tak v tý mý blbý náladě jsem se rozhodla tyhle krásné besedy popustit muzeu, které o ně tak dělalo a já si je ještě loni tak urputně bránila. I napsala jsem o tom předběžně kamarádovi,  zrovna pobývajícímu v Číně. Ozval se mi, že na žádnou takovou nabídku nekývne a do Skutče je ochoten přijet jen na mé pozvání. Safra! To mně hned zvedlo náladu. Snad mi to vydrží po celý týden. Máme před sebou  srpen, chtěla bych ještě zažít něco pěkného, dobrodružného, někam se podívat. Zatím mě nic nenapadlo a ani mě nikdo nikam nepozval. Musím se asi někam pozvat sama. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk