rozvedená bloguje

Všední pracovní dny ... a pobyt v domácím nezakrámovaným mikroprostoru. Ale už se TO rýsuje a do 14 dnů snad bude příbytek částečně obyvatelný ... poté odjíždím na Jizerky a okamžitě po návratu přijede na dovolenou dcera s rodinou. Počítám, že celé prázdniny budu ten bejvák stejně ještě ladit a kdoví jestli to bude všechno takové, jak si představuji. Tedy nové a pro mne hezké. Dotažené do detailu. Chci vyměnit svítidla, záclony a závěsy a byt mít jednodušší, vzdušný a třeba i bez obrazů ... a dalších serepetiček ...
Tři dny, vlastně dva dny, na Sázavě utekly jako voda. Počasí nám vyšlo a věřte, přijela jsem pěkně zpražená od slunce. Doma mezitím pršelo a slunce se za víkend neukázalo. Vyrazilo nás oproti původnímu záměru pouze 11, takže jsme po dohodě obsadili pouze dva rafty. Zasedla jsem ve staré sestavě, jako loni a předloni, ale bohužel ne s mým oblíbeným háčkem. Ten seděl vzadu pod dohledem své kolegyně. Snad aby tolik nepil nebo abych ho nezkazila :). V pátek dopoledne jsme navštívili hrad Šternberk.

Nemohu zastírat však své zklamání z prohlídky. Tento impozantní, architektonicky zajímavý a zachovalý hrad, vystupující nejen do výšky,  ale také lineárně tažený do délky, jsem navštívila již před sametovkou a byla jsem nadšena trasou, pohledy a osobností průvodce, bývalého majitele hradu, který zde žil a s grácií a noblesou prováděl návštěvníky. To jsem nyní postrádala. Nemohu však hanět – jen srovnávám. I dnes bylo na co se dívat, zejména pro milovníka historických slohů nábytku. Mohl si zde zopakovat co je baroko, biedermeier, renesance, empír atp ... mobiliář snesený velmi slušný, ovšem vadily mi současné barevné výmalby v některých pokojích a pak nemožnost pokochat se horním patrem a exteriérem ... projít se po nejvyšší promenádě , podívat na baštu ...
Vodní pouť jsme zahájili v Týnci nad Sázavou. Na trase si opekli buřty a celkem v pohodě dorazili do Pikovic. Optimální stav vody umožnil si užívat krásných výhledů na zalesněnou, místy skalnatou soutěsku, spíše volnou než sevřenou a hlavně ve všech patrech osídlenou trampskými chatami. Klid, pohoda, na vodě i na suchu. Tentokrát mám hafo fotografií i ze břehu, setkala jsem se totiž dvakrát s jedním „lehkým" nápadníkem bydlícím v Týnci. Nemusím snad dodávat, že nic vážnějšího nebylo a dokonce mi na závěr ucuk, když jsem mu chtěla tak nějak automaticky a bez jakéhokoli citově zabarveného úmyslu dát dětskou pusu na pusu. Ucuk, a tak ji dostal na tvář. Zdá se, že se i on doslechl, že neumím líbat. Ovšem já už jsem po nedávné ostravské operaci citově neutrální a nějaké souznění mi může být ukradené. Do citů již neinvestuji. Přešlo to tak nějak samo od sebe a už bylo na čase. Zraňuje to čím dál víc.
Večer jsem šla spát poměrně brzy a zúčastnila se pouze grilování, kolektivního veselí již ne.
Další den bylo poránu drobet pošmourno a my zamířili do Lešan, vojenského muzea. Nikdo z ženských tam nechtěl, ale byly jsme tam nakonec nenásilně dostrkány a nikdo z nás nelitoval. Velmi zajímavé expozice i pro takového milovníka umění a krásy jako je zuzi. A také různých podivností ... Odcházela jsem obohacena. K muzeu se vrátím samostatným textem a fotografiemi. Ostatně i ke Šternberku.
Poloviny výpravy nasedla na znovu na raft a ostatní se vrátili do Hradišťka tuším, kde byl středověký jarmark. Já usedla na své místo na velkém raftu a oddala se vodní vášni. Slunce pálilo a plavba byla bezchybná. Byla to opravdu lahůdková jízda. Zejména v pasážích, kde to jelo samo a vlnky raftem lehce pohazovaly. Sjíždět šlajsny je zde trochu dobrodružné, protože oproti Vltavě chybí značení a člověk neví, je-li na řece sám, kam má vlastně najet. Do prekérní situace jsme se dostali dvakrát, ale pomohli jsme si sami a jednou nás vytáhl z bryndy zkušený a silný vodák z cizího raftu ... Tahle část dne byla z celé výpravy pro mne nejkrásnější ... a na raftu jsme tak nějak dýchal jeden za všechny a všichni za jednoho, zajisté ten pocit znáte. Není tak častý, svou vzácností intenzivně prožívaný  ... pokračování zítra, chce se mi spát, dobrou zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk