rozvedená bloguje

Ve středu jsem navštívila Pardubice a pěkně jsem si to užila. Chci-li si užívat, nechávám fotoaparát doma, a tak jsem svá zastavení v Pardubicích namalovala. Jetotiž sobota, je krásně, a já dnes odpočívám a dělám různé hlouposti... 

Přijela jsem do Pardubic velmi brzo autobusem, abych si užila věcí celkem obyčejných, ale pro mne málo dostupných, proto vzácných. Třeba  dát si v pardubické luxusní nádražce kapučíno a pokoukat se po hostech a přečíst si noviny a tak podobně ... Ta stará byla lepší, ale ani tahle není k zahození. Nádražní restaurace pro mne mají půvab zastavení na cestě a nebývají tu štamgasti, alespoň si myslím. Jsou tu pokaždé jiní návštěvníci.

Dopila jsem a zamířila do Levných knih. Zde jsem se zasekla a oproti plánu zde setrvala více jak hodinu a půl. Nic jsem však nekoupila, prostě už nehromadím. Prohlédla jsem si spoustu knih, CD a DVD a nejvíce mne zaujala výpravná kniha Pompeje. A pak také Terakotová armáda, ale ty Popeje více. Listovala jsem, četla a čas nečekal ...

Výstava Josefa Čapka. Viděla jsem v Praze, ale dobré věci si neškodí zopáknout. V Pardubicích je výstava rozpůlena na Zámek a Dům u Jonáše. Milada měla dorazit za půl hodiny, a tak jsem jí zavolala, že jdu do galerie napřed. Bylo mi jasné, že Zámek už nestíhám. Safra ... Milada něco říkala o volných lístcích do kina??? Nebo do galerie??? A tak jsem suverénně u pokladny požádala o volňáska, že kamarádka Milada dorazí za chvíli a prosím ať na mne zde nečeká a jde dál ... Paní se ničemu nedivila, a jak jsme později analyzovaly  situaci, pravděpodobně zapůsobila moje suverenita a výtvarně sladěné oblečení do červenočerna a puntíkatý šátek ala Ferda po vzoru bubenice White Stripes. ... Hehe, Milada byla v šoku, chtěla platit, leč sotva přišla dostala volňásek a páč paní telefonovala, naznačila jemně ale rezolutně, ať pokračuje dál ... no jistě, popletla jsem to, galerie se měla zaplatit... Na kresbě vám představuji obraz nevěstky, který zničila Jarmila Pospíšilová na popud prosby svého muže Josefa Čapka z koncentračníhom tábora. Asi ho nepovažoval za hodný svého jména a možná i další ... nevím, alev Praze byla tomuto motivu věnována celá jedna kóje. V Pardubicích jsem nebyla na zámku, a tak nevím jak proběhla instalace děl. Však U Jonáše byly jisté náznaky rozdělení prostoru a motivů jako v jízdárně na Hradě, i když nebylo to lze pojmout tak důsledně. Fragmenty – citáty z díla a opakované výtvarné detaily u vstupu pojednané jako tapeta potěšily. Dům U Jonáše se však bude rekonstruovat, tak uvidíme.

A pak do kina v Grandu na film Ženy v pokušení. Každý to chválí, ale já jsem zklamána. Samé klišé, slepenec situací předvídatelných ... jako by je  člověk už kdesi viděl, nějak se nudím, ale občas i směju. Nenadchlo mě to. Je to bez šťávy, jen ta baba Eliška je taková opravdová, jinak to skřípe a je to takové místy i nevěrohodné, ale zase ne s nadsázkou ... sluší to však velice Lence Vlasákové a je blahem dívat se na Vojtěcha Dyka v trenýrkách. Na kresbě představuji jednu scénu z filmu, kde Vojta Dyk ve své prodejně knih souloží s Lenkou za regálem (nakreslila jsem však polibek na rozdíl od té švenknuté situace ve filmu, protože si na to netroufám...) a vedle si čte jeden alternativec knihu. Však baba Eliška mě dodala chuť být ještě více ženštější ... a nebrat to tak všechno vážně ... Další líbající se naznačujíí, co by mě bavilo dělat v kině. Ale ne s Miladou.

No a tohle je závěrečná scéna z Glóbusu , kde jsem objevila své nové boty. Dole jsem se snažila popaměti nakreslit hemžení lidí s nákupními košíky. V předešlém textu projevil přání jistý or, abych se vyfotila v botách i s obsahem. Tak jsem si namalovala nehty dorůžova a tu fotkubrzo dodám. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk