rozvedená bloguje

Konečně krásnej den ... jen jsem ho zrána zhlédla, musela jsem si ho z podkroví vyfotit! Slunce na zimní zahradě. Zimní hmmm ... je to jen zdání ...! Všechna ta bílá tíže střech odtává, z okapu nepřetržitě stéká čúrek vody do kanálu a nahloučené špinavé sněžné kupy tají jak o závod... Jaro se blíží, už je na okraji města, zanedlouho bude za rohem a za chvíli zaklepe na dveře, sděluji poeticky; ještě pár dní a to už se budu cítit o hodně lépe. Den se ponenáhlu natahuje, do postele lezu stále dost brzy, ale hned neusínám!

Asi před měsícem jsem přečetla knihu Rok kohouta Terezy Boučkové. Hodně dlouho jsem sbírala odvahu se do ní začíst. Až jednou jsem ji opravdu zvládla a za tři dny dokonce .... chtěla jsem pak o ní něco napsat, protože to útrpné téma života je mi povědomé, však upustila jsem od toho. Začala jsem asi od půli knihy zakládat útržky papíru statě, které mne zaujaly, něco mi říkaly, nacházela jsem shodu nebo vyslovené myšlenky, které jsem od sebe většinou raději zapuzovala a nerozvíjela je, abych měla alespoň chvíli klid, než se zase něco šupne. Skončila jsem na poslední stránce a spočítala ty kousky novin. Bylo jich více než 20 a já jsem je v náhlém popudu zase všechny vytahala ven a knihu vrátila do knihovny.
Podivuhodná kniha a troufalá žena. Nebála se jít se svojí kůží na trh. Já na to nemám a kdyby se tak stalo, je těžké pak s tím dál existovat. Vyrovnat se s tou nahotou a třeba i negativními pocity čtenářů z některých pasáží. Ona to dokázala napsat a zvládla i tu postrománovou reakci. Napsala autentickou knihu a není to jen suchá četba, je to totální nasazení. Té ženy si fakt vážím, ale není to nijak patetické, a ona také není žádná modla, ale obyčejná citlivá žena a máma s dobrým instinktem a odvahou a také dechberoucí trpělivostí a únavou „materiálu", která někdy až nejde užít. Ale utéct od toho nejde ... jen si užívat chvil kdy se lze odpoutat ...
Není v tom sama, ale tu každodennost těžko popsat.
Dnes dopoledne dávali na dvojce Čtenářský deník... Tereza Boučková: Rok kohouta / Rut Kolínská uvádí autorku a její knihu.
Možná, že jste Rok kohouta četli, a tak uvidíte tam autentické prostředí a některé aktéry románu, též několik úryvků vyposlechnete a možná se sami do té knihy pustíte. Pořad totiž opakují na dvojce zítra v 16.10. zuzi

Poznámka: Tím "není v tom sama" jsem chtě říci, že i v tomhle virtuálním prostoru existují pečlivě snad i každodenně vedené deníky žen i mužů, kteří to nemají v životě lehké, vyrovnávají se se svou situací posvém a zanechávají svědectví. Několik takových ráda čtu, je to posilující čtení a kupodivu se dozvídám věci, které bych nečekala ... kde všude se nachází štěstí třeba ...  Rok kohouta je jiný případ.

linkuj.cz vybrali.sme.sk