rozvedená bloguje

Prosím, tento blog obsahuje subjektivní názory jeho pisatelky, někdy napsané brilantně a vtipně, jindy neobratně, a místy poněkud ledabyle, protože spěchala někam jinam a také není typem pedantky, a vyjadřovat své pocity a imprese za stále učí za pochodu. Můžete komentovat jak chcete, ale neočekávejte ode mne v odpovědích na vaše komentáře hluboké rozbory vašich připomínek nebo vašich pevných názorů. Tento blog nemám zde proto, abych nějak PODSTATNĚ měnila názory své a neustále je v dlouhých a hlubokomyslných debatách tříbila a pilovala. Mám na to bohužel málo času a také neoplývám chutí piplat se ve všem jako nějaký scholastik. Nejsem typem myslitele, spíše se přikláním k  senzitivnímu pohledu na svět očima okouzleného dítěte.  Zjistila jsem, že raději než se neustále zaobírat sebou a rozborkou svých pocitů a postojů, zajdu do přírody nebo na zahradu a poplkám v přímé komunikaci z očí do očí s tím, kdo je mi blízký. Tímto blogem dávám o sobě pouze vědět, protože jsem samotářka a co se mi honí v hlavě ví ve skutečném životě pouze několik lidí, asi tak 2až 3.
Tak se omlouvám za svou někdy nedůtklivost a někdy neochotu rozebírat téma do puntíku. Ale jak říkám, stejně jako já jsem zde subjektivní, snesu i subjektivitu vaší, spoléhám všah na oboustrannou toleranci. Nechci se hádat.
A když jsem u toho, ještě nakousnu věc používání emotivně vypjatých slov. U Jiříka na blogu jsem asi před týdnem četla něco v tom smyslu, že kdo používá sprostá slova, má u něho útrum. Musím promluvit za sebe. Považuji tato slova – někdy nazývaná sprostá – za koření jazyka, ale jako koření ho používám umírněně a mám ráda když se s ním i jinde šetří. Když někdo stále dokola omílá k..., p..., s..., p...,  tato slova devalvuje stejně jako slova nacházející se na opačném konci. Slova tato a podobná jako jsou přátelství, upřímnost, láska, krása nelze také strkat všude a plýtvat jimi. A dokonce s nimi šeredit. Hmmm, nevím, jestli mi rozumíne, jde prostě o tu upřímnost a  také snahu vážit si slov a uvědomovat si jejich význam.  Ale jak jsem zmínala, ještě je zde to "plkání", aby to co jsem zde uvedla nevyznělo nějak příliš akademicky ...
Ale na čem se asi shodneme skoro všichni bude to, že člověka ponižuje, když ho někdo takovými slovy častuje, myslím tím slova sprostá. Na tuhle hrubost jsem si za celý svůj život nezvykla a cítím se bezmocná, když taková situace nastane. Většinou se stahuji do své ulity. Jsou ale situace, kdy považuji za vhodné se přizpůsobit a zdárně sekundovat. S někým to prostě jinak nejde a rozumný ústup ti hulváti považují za své vítězství. Tak jsem to měla třeba se svými sousedy, kdy jsem si takto několik let značkovala své teritorium. Nyní již se sice nezdravíme, ale vzájemně respektujeme.
No, dostala jsem se dál než jsem zamýšlela, ale budiž, už končím, neboť téma je široké a já musím dělat v tuto chvíli něco jiného. Ale dnes ještě přijdu, těším se, až napíšu o včerejším koncertě a ... stále mám dluh na knihovnickém blogu, klatě!   – nedaří se mi ho ve spolupráci s TS nějak rozpumpovat. Napadlo mě, jestli to bude tím, že bloguji nárazově  :)) zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk