rozvedená bloguje

Není tajemstvím, že mám ráda hudbu, ale svým způsobem. Nepřehlcuji se jí. Necítím potřebu ji mít jako kulisu a k něčemu jí konzumovat. Vlastně mi to spojení vadí – kromě spojení s tancem, k čemuž občas dochází též, i když stále méně a nejspíše tak doma bujaře o samotě – .  Když něco dělám, hudba mi brání v soustředění a tak ji vypouštím a nevnímám, no a k čemu pak je??? Když poslouchám hudbu, tak jen poslouchám hudbu. Potřebuji k tomu samotu a soustředění, neboť ji poslouchám zřejmě proto, abych se povznesla nebo si udělala díky jí hezkou chvilku a odpoutala se od toho všedního co mne obklopuje.
Moc hudbu ale nevyhledávám a tak mám štěstí, že se synem máme hodně podobný vkus. Vytříbený. Troufám si tvrdit, že žádné sračky by u nás neuspěly. Jistě, včerejší LuŠtěLa, by někdo podotknul, ale jisté výstřelky člověka v tu pravou chvíli nakopnou a rozesmějí. Proto se jim také výstřelky říká, že, to slovo má svůj hluboký význam, i když míří do oblak jak rachejtle ...
Syn tráví s hudbou většinu svého času. Objevuje na netu nové nebo vlastně staronové kousky a občas mi něco nabídne. Včera exhiboval ve vedlejší vesnici DJ Pixie a on se tam nakonec na něho vypravil – ještě nevím v jakém se vrátil stavu, spí.  V té souvislosti mně před odchodem přehrál znovu úryvek z jednoho jeho setu, zvaného Headshot, vlastně konec, co se mi už dříve hodně líbil. Ráno jsem si řekla, proč si přehrávat Pixího, když bych si mohla najít tracklist a zdroj, a tak tady je: Bad Company – The Nine Rcola – Nuttin a go so. 1998, jak tam píšou:

Bad Company original a remix co použil Pixie

a odkazy na Pixího, Headshot : x

Bad Company: x a x   /obr.

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk