rozvedená bloguje

UBU je unikátní webový portál zaměřený na dějiny a současnost světového konceptuálního umění s řadou textových, obrazových i zvukových archívů.   Je zde nepřeberné množství avantgardní muziky,  filmů a dokumentů na stažení (znalost angličtiny je výhodou). A objevíte zde i některé čeští autory!

Našla jsem zde i Milana Knížáka (a to se právě hodí!) a jeho Broken Music (1979) - hudbu, pro kterou je Knížák mezinárodně uznávaný: „rozbitá hudba", koláže pocházející z brutálně rozrušených gramodesek.
Nejen, že tím, tehdy kdysi naprosto nezvyklým nápadem vzít nahrávky druhých, provést šílený remix a hrdě to prohlásit za vlastní dílo předběhl dnešní dýdžeje – zvuk naporcoval s citem pro věc, takže to má rytmus, švih a humor  – ale k dobru získal i další body! Když ho galerista přesvědčil, aby „vylepšená" elpíčka vystavil, ukázalo se, že i dobře vypadají!

Sám Knížák popisuje Broken Music takto:
„V roce 1963-64 jsem zpomaleně nebo zrychleně přehrával gramofonové desky, tím měnil kvalitu skladby, tvořil vlastně skladbu jinou. V r. 1965 jsem začal desky destruovat: škrábat, probodávat, lámat. Jejich přehráváním (které ničilo gramofonové jehly i gramofony samé) vznikala zcela nová hudba. Nečekaná, drádající, útočná i humorná."
* Knížák též kromě této popsané destrukce i kombinoval žánry, protože vyráběl desky skládáním jejich výřezů zpět do „rozřezaného koláče", ovšem každý řez pocházel z koláče jíného. V devadesátých letech, kdy vyvrcholila vlna hráčů na gramofony, se Milan Knížák – dýdžej pionýr, známý pouze mezi experty, dostal do análů alternativního popu a je tam na čestném místě i dodnes.

 A ještě se vracím ke konceptuálnímu umění - snažila jsem se najít odpověď na otázku CO JE TO?

 Konceptuální umění  jako styl – směr, vzniklo v polovině 60. let, nicméně v různých podobách se tento nevšední experimentální umělecký směr přenáší i do dnešních časů ... a ten termín již zahrnuje tak širokou oblast umění, že ho snad dokonce pohltilo nebo ovládlo celé ...

 Pozor: definice !!!!!!!!   -  V konceptuálním umění umělec odmítá tradiční metody výtvarného umění. Nejdůležitějším aspektem konceptuálního umění byl a je koncept neboli myšlenka – tj. nápad spojený s volbou vyjadřovacích prostředků a osobitým ztvárněním toho konceptu – myšlenky. Výsledné dílo, protože není postaveno na tradicích výtvarného umění, může stvořit i naprostý laik. Konceptuální umění významně narušilo hranici mezi tím, co bylo považováno za umění, a tím, co tradičně uměním nebylo.

Konceptuální umění je tedy zjednodušeně výsledkem postmoderního procesu, kdy kdokoli může stvořit cokoli, ale zda se jedná skutečně o umění rozhodne aktuálně snob, kunsthistorik, pan Knížák anebo urputná přesvědčivost samotného umělce. V delším horizontu se teprve ukáže. (pozn. zuzi)

Některé příklady konceptuálního umění:

- V roce 1953 Robert Rauschenberg vystavil svou ‚Vygumovanou De Kooningovu kresbu‘, která byla přesně tím, čím ji nazval. Tím vyvolal diskusi o tom, zda vygumování díla jiného umělce je uměním, anebo je považováno za umění, protože tento čin udělal jiný umělec.
- V roce 1957 Yves Klein vytvořil svou ‚Aerostatickou sochu‘, která byla složena z 1001 modrých balónků, které vypustil před Galerií Iris Clert v Paříži, aby propagoval výstavu Proposition Monochrome; Blue Epoch. V tomto roce také vystavil svou ‚Minutovou ohnivou malbu‘, která nebyla ničím jiným než modrou deskou se šestnácti hořícími rachejtlemi.
- V roce 1958 opět Yves Klein sestavil výstavu ‚Prázdno‘, při které prohlásil, že všechny jeho obrazy jsou neviditelné a na výstavě otevřel pouze prázdné místnosti. 

zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk