rozvedená bloguje

Již podruhé avizovalo ministerstvo kultury výměnu ředitele Národní galerie Milana Knížáka.. Ani jeden z Václavů (ministr Jehlička a nyní Riedlbauch) však zatím neprošel a hradbu NG neprorazil! Ctihodný matrón, dříve provokující umělec, přesluhuje, ale sestoupit nespěchá. Má prý ještě tam cosik na práci. ( Safra tohle odněkud znám ... haha, ale z podhradí). Nejsem kdovíjaký odborník, ale porovnám-li laicky obraz vystupování Milana Knížáka s obrazem Petra Nedomy, ředitele galerie Rudolfinum, vyhrává erudice Petra Nedomy. Moc „nemluví" ale pilně pracuje pro dobro umění a galerie, působí na mne velmi solidně až noblesně, myslím, že si „nezadává". Ach... , vzpomínám si v tuto chvíli na žoviálního ministra kultury Janáka – jaký nepoměr! Zajímavý text jsem na téma Milan Knížák četla v Lidovkách (Jana Machalická). Vyjímám tři citace:

Kdo je Milan Knížák? Božstvo, jež sestoupilo mezi smrtelníky, nebo arogantní manipulátor? Především člověk, jež se z odbojného konceptualisty (safra, já vlastně nevím, co to slovo v souvislosti s uměním znamená? – zuzi) proměnil v diletanta v oboru kunsthistori.
Milan Knížák se považuje za nonkonformního umělce, ale touží po akademických poctách. Není žádným teoretikem, je v lepším případě autodiktantem s fragmentárními znalostmi.
Zatímco dříve běhal nahatý a kokrhající po ulici, dnes je úctihodnost sama bez špetky humoru. (hmm, já si však myslím, že ten jeho „styl" se vyznačuje naopak velmi zvláštním smyslem pro humor – je to velmi sebevědomý smysl pro humor povýšený drze až na piedestal společenského postavení a mající skrytý cíl – uspokojení své touhy po uznání a moci na našem malém písečku, a když to nepřichází po linii umělecké, tak po půjde po linii veřejno-společenské).
Že úctihodný matron Milan Knížák smysl pro humor skutečně ještě neztratil, tak o tom vypovídá tato příhoda: prý zaslal za prezidentování Václava Havla do prezidentské kanceláře faxem stovky prázdných papírů, které zaplnily celou místnost a fax prakticky zavařily!
Tak, nemusí se ve zralém věku běhat nahatý po ulici, může se umělecká revoluce dělat i pohodlněji a na úrovni. Řekněte mi, koho by tohle napadlo? Je to opravdu velice jednoduchá a směšná protispolečenská revolta. Jen kdyby ji neudělal nesesaditelný úředník, ale konceptuální umělec :) zuzi

PS – Ráda bych se přiznala, že mne osobnost Milana Knížáka moc zajímá a jsem jeho potměšilým fanouškem. Nikoli však bezvýhradným fanouškem! Přestože z textu možná se zdá vyplývat něco jiného ...

Vycházela a ideologicky se přiživila na tomto textu: lidovky/jana machalická

zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk