rozvedená bloguje

Jsou mi milejší ti, kteří mi nemažou med kolem huby a řeknou co a jak na rovinu. Dá se to ale říci elegantně a s empatickým humorem. Častěji však stává se, že řečeno to bývá škodolibě až výsměšně – pověstné tím jsou ženy ... a včera si to dovolil i ten, koho mám ráda. Nestalo se mi to poprvé že si mne dobíral „krz" moji jednu slabost, ale tentokrát jsem se skoro rozbrečela jak mě to ranilo a ... vzbouřila jsem se. Poprvé. Překvapilo mne, jak se hned omlouval. Nemá pro tyhle věci cit .... Další, virtuální kamarád, je ostrý jako nůž a trvá mně chvíli, než ty jeho pravdy pravdoucí vstřebám. Je to velmi neobvyklé být tak otevřený a podat určité věci lapidárně a bez servítku. Dalo by se říci bezcitně, ale vím, že to se mnou myslí dobře. V poslední době v souvislosti s tím neúspěšným konkurzem se kolem mě vznáší nějaký chiméry, že jsem snad stará nebo co. Dnes mi bylo třeba řečeno, že mám být ráda, že můžu být v klidu a nemusím se učit nový věci. Mám takové chvíle, že chci a potřebuji být v klidu, ale ten zasmrádlý klid se mě safra vůbec netýká, ba naopak si někdy přijdu se svou akčností trapná. No nic, já jen že jsem se rozhodla těm řečem nepodléhat a stáří čelit. Teda já už mu čelím od narození, ale dala jsem si dnes zkrácený závazek, že do jara se „ucvičím k smrti". Podnítilo mě k tomu včerejší kolektivní cvičení. Ten zdravotní protahovací a posilovací tělocvik prováděný přesně a pečlivě mně vážně dělá dobře. Daleko více než ta moje celoživotní nepořádná udržovací jóga. Cvičíme hodinu a nejsem vůbec unavená, jen tak zvláštně zevnitř zahřátá a nabitá energií, aniž bych byla tím cvičením upocená, vlastně vůbec se nepotím ... a dokáži s tělem věci, v které jsem ani už nedoufala. Třeba sedím dlouho bez pocitu bolesti na patách a klidně si střihnu i tuhle pozici žáby, donedávna pro mne nedosažitelnou .... Takže ode dneška cvičím to samé i doma. zuzi (a aby se mi čelilo lépe, koupila jsem si dvoje nový boty)

linkuj.cz vybrali.sme.sk