rozvedená bloguje

Tato křížová cesta není typickou křížovou cestou dle historických zvyklostí v našem prostředí.
Cyklus Příběh nadějí a utrpení člověka tvoří soubor 15 zastavení = soch různých autorů, oslovených sochařem Vladimírem Preclíkem, realizovaných na volná náboženská témata  – nejenom tedy výjevy z poslední cesty a umučení Páně.

Zvěstování  – Daniel Klose
Rouška Veroniky- Stanislav Hanzík
Zázrak nanebevstoupení- Vojtěch Adamec
Trnová koruna- Ellen Jilemnická
Katedrála prosby- Vladimír Preclík
Svatá rodina - Jan Koblasa
Světlo v temnotách- Ivan Jilemnický
Slza -Václav Fiala
Vykoupení- Jan Hendrych
Pieta – Marius Kotrba
Hledač - Michal Šarše
Krajina kříže - Čestmír Mudruňka
Lásky bolest – Jiří Marek
Brána naděje – Jaromíra Němcová
Obelisk- Jiří Kačer

„Cesta" je situována na členitém travnatém úseku rámovaném z jedné strany lesem a z druhé kolejemi vedoucími ze stanice Stanovice do Žirče. Nastupuje se od Stanovic pod železničním viaduktem. Terén je zprvu sevřený a postupně stoupáme svahem výše, až se zprava za kolejemi zcela otevře obraz krajiny až k dalekému horizontu.

Příchod od Stanovic

Východ z viaduktu a pohled doprava, tudy půjdeme

Zvěstování  – Daniel Klose  

Úvodní sousoší tří andělů. Ve trojici působí lépe, než kdyby zde stál jeden .. vypadají spíše jako nelítostní neoblomní Strážci křížové cesty z vědecko-fantastického filmu. Zdeňkovi se nejvíce líbilo z celé cesty a říkal, že si je dovede představit i osamoceně ... na vhodném místě.

Rouška Veroniky- Stanislav Hanzík  

Otisk trpícího obličeje ... vyvolává zdání rytiny do dřeva

Zázrak nanebevstoupení- Vojtěch Adamec  

Počínající levitace – odpoutávání se, ještě je s námi a zárověň stoupá od nás, socha "rozhýbaná"  drapérií a šikmou polohou

Trnová koruna- Ellen Jilemnická  

V předchozím textu fotografie, kdy její umístění a vyznění vyvolává dojem fotografií soch na Velikonočním ostrově

Katedrála prosby- Vladimír Preclík 

Modlící se ruce, Vladimír Preclík se otevření křížové cesty nedožil. Tato plastika zapůsobila na Irenu, líbila se jí nejvíce.

Svatá rodina – Jan Koblasa  

Malé jesličky, malá Svatá rodina, ježíšek má rozpřažené ruce a sedí na klíně. Tento motiv byl JK již dříve použit v novostavbě kaple sv. Václava v Bílce u Teplic, v interiéru vytvořil sgrafita, oltář, svícny, krucifix a sochu Nejsvětější Trojice. Na zadní straně plastiky utvořil fascinující rytinu božího hrobu, aby tak uzavřel do kruhu život počínající zrozením a končící smrtí ...  bohužel nějaký magor sochu poškodil svou vyrytou vizitkou právě pod tím skrytým a velmi intimním zobrazením ... 

Tato plastika se líbila mně.  

Světlo v temnotách- Ivan Jilemnický 

Motiv kříže s průhledem. Strejda Zdeněk , znalec, nemá rád  průhledy, je jich prý v umění tolik, že jsou zprofanované

Vykoupení- Jan Hendrych  

Motiv očistce a dušiček

Pieta – Marius Kotrba 

Slza -Václav Fiala  

Architektonická kompozice tisíckrát zobrazených symbolů. Není to socha s tajemstvím ... těžko se s ní navazuje vnitřní vztah ... ale strejda Zdeněk nemá tato a jiná nekonkrétní "hluboká" slova, kterými se ohánějí někteří umělci i snobové rád ...

Hledač – Michal Šarše  a detail  (že by apoteóza duše člověka?)

Krajina kříže – Čestmír Mudruňka 

Socha se mi líbila na fotografii nejvíce – symbolizuje cestu člověka, který si nakonec do toho kříže "vleze"  sám, za křížem drapérie – vidina zmuchlaného  lože po mrtvém

Lásky bolest – Jiří Marek  

Tetě Ireně se tato socha zprvu nezdála, ale nevzdali jsme to a tuhle novodobou "barokní" sochu jsme důkladně probrali.... Sochy povzbuzující fantazii jsou fajn

Brána naděje – Jaromíra Němcová  

Socha strohá, neupovídaná, složená ze dvou segmentů, znázorňuje dvě figury opřené v čumáku, zlomené v pase.  Průchod a průhled do nebes dává naději.

Plastika se mi zdála malá v poměru k rozlehlosti otevřené krajiny, ale je to jen můj pocit. Sochy umístěné v sevření dvou svahů nemusí být tak hmotné, ale zde bych uvítala větší monument, jako je třeba socha poslední – pětimetrový obelisk

Obelisk- Jiří Kačer  

Sochu nazývá jeho kolegyně Němcová "obilím". JK tvoří architektonické plastiky, krajinné prvky,  a říká: "Kámen má zůstat kamenem". Jeho touhou bylo cestu začínat nebo uzavírat, a to se mu splnilo.

 zuzi  ... a ještě tři celkové záběry pro vaši představu. Sochy nejsou umístěny daleko od sebe, z některých míst jich obhlédnete pět i více, natlačeny však na sebe nejsou. Bylo fajn, že jsme cestu mohli projít sami, však již před námi zde "hledači" byli, podle stop ve sněhu, a po nás následovali další. Zítra ještě doplním  o jedno neumělecké zákoutí a intimní zázemi umělců a ostatních zúčastněných, které jsme objevili v centru "chrámu umění" .

Zde dokument ČT Cesta k Cestě, z kterého jsem čerpala i některé názory a vysvětlení zde uvedené

Dnes jsem provedla drobné korektury dle doporučení strejdy Zdeňka a nejsem si jista, zde se sem  ještě  vrátím. Ráda bych se vyjádřila k použití slov socha, plastika a skulptura ... tradiční výraz socha je mi v tomto konkrétním případě bližší, snad proto, že  tyto "prostorové objekty" mají duchovní charakter a nejsou to žádné postmoderní šokující objekty ... ostatně zde jsem se už jednou nad těmito pojmy zastavila. I přesto jsem u některých "soch" dodatečně nahradila slovo socha  plastikou pro radost těm, kterým slovo socha moc nesedí!

linkuj.cz vybrali.sme.sk