rozvedená bloguje

Dobré poledne, milí čtenáři, přátelé... pěkně jsem si téměř 14 dní lebedila doma a ulevovala si od nejisté reality tam venku za okny domu a až poslední dva dny jsem se snažila dohnat deficit pohybu na čerstvém vzduchu a tu máš čerte – peklem se ti odmění! ... Už v noci mně nějak vázlo v krku, když jsem naprázdno polykala a ráno se moje obavy naplnily. Chytila jsem kdesi na svých cestách nedobrý bacil!  Dnes se ještě držím, ale co zítra, kdopak ví?, jak praví klasik??! Nechce se mi marodit právě zkraje roku, kdy by měl člověk naopak zabrat a ukázat, že je připraven na všechno! Víte, nedala jsem si nějaká velká předsevzetí, ale řekla jsem si, že by bylo dobrý si nestěžovat, víc se smát a netrápit se věcmi, nad kterými nemám vládu a je mi než trpělivě či méně trpělivě čekat a přitom nečekat na žádný zázraky a chytat se kdejaký chiméry ... Žít s tím co a koho mám a co a kdo má mne...

Včera jsem četla rozhovor bezvěrce s věřícím a dověděla se, že zanedbání příležitosti k dobrému je také vážným hříchem... promiňte, budu ten výrok trochu bagatelizovat, ale prosím vás o trochu vašeho času a myšlenek. Víte, já věřím na dobrý účinek hlazení. Nemusí to být právě hlazení fyzické, i když právě to je tak příjemné ... (safra, kdy mě někdo naposled pohladil ... víte, že ani nevím? a já sama ... kdy jsem někoho pohladila ... smutné zjištění že nepamatuji též...), mluvím také o hlazení mentálním ...
Co kdybychom podnikli takový malý pokus ... Prosím, v 18.00 hodin si na mne vzpomeňte a v myšlenkách mne prosím chvilku hlaďte tam takhle dole u krku, kde mám ten nepříjemný knedlík ... třeba to ten knedlík pochopí a tiše se do rána vytratí.
Děkuji
Pro větší představu fotku strejdy ze včerejška, kde zachytil okamžik, kdy jsem trochu vyděsila duchovní sochu

 

Zázrak nanebevstoupení – Vojtěch Adamec  

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk