rozvedená bloguje

Film se mi líbil, je opticky velmi krásný, ale nezasáhl mne do hloubky.
Klasické schéma – pohádka pro dospělé. Dobro a zlo spolu bojují zdánlivě nerovný boj, ale v úplném konci se stane zázrak a ti slabí vyhrají. Dějovou kostru filmu tvoří příběh outsidera a současně i „náhradníka", přicházejícího z území zla (vetřelci z vesmíru ) na „ekologicky zachovalou" planetu Pandora, do území domorodých lidí, žijících jednoduchým, zdánlivě primitivním životem uprostřed panenské, snové a pohádkové přírody – žijí v souladu s ní a vnímají i to, co je očím neviditelné. Jejich pozdrav nebo spíše projev uznání, pocty, sounáležitosti zní: Zřím tě. A znamená to něco intimnějšího, hlubšího než pouze vnější pohled. Outsider jako vyslanec – zvěd mající za úkol vzbudit jejich důvěru a pokusit se o vyjednávání, postupně přechází díky poznání, které mu zprostředkovává jeho společnice – mladá dívka, na stranu dobra a s ním i několik dalších přátel z tábora protivníků, usilujících o získání území obývané touto domorodou skupinou. V závěru filmu dojde k ostré konfrontaci obou světů.
Postavy a jejich základní konání není nijak objevné ... je tu zlý a zarputilý zloun, kladný hrdina s tělesným handicapem , specifická drsná, ale vnitřně lidská vědkyně, několik na dobrou víru obrácených „hříšníků" a armáda domorodců , z nichž ti hlavní hrdinové mi připomínali postavy z mayovek – Inču-čunu, Nšo-či, nechyběl šaman, a zhrzený milenec nahrazený Old-Shatterhandem, ve filmu hlavním kladným hrdinou – outsiderem a také láskyplný příběh disneyovky Pocahontas, indiánské princezny...
Přestože se možná zdá, že se o filmu nevyjadřuji dostatečně nadšeně, doporučuji jeho návštěvu a z filmu mám velmi hezký pocit. Přestože schéma příběhu a profil postav vyjadřuji slovy pohádková klasika, je zde i něco víc – futuristického, však uvidíte ... úžasný základní princip, umožňující několika jedincům dvojí život ... a naopak zase v táboře přírodních lidí princip umožňující navázání vnitřního vidění mezi zvířaty a lidmi, vším živým ... to „zření" ...
Do filmového děje jsem se zcela vžila a nejvíce se mi líbily scény z džungle, kdy se hrdina pod vedením dcery náčelníka učil všemu co je potřeba, aby se stal „jejich" . Nádherná příroda, nádherné a dokonalé obrazy, na hranici kýče. Ale proč té kráse smyslově nepodlehnout a nenechat se unášet fantastickým příběhem, který by člověka mohl udělat lepším.  – Ve svatyni štíhlých vysokých a krásných nahých domorodců roste božský strom, zachovávající na planetě nestrannost – rovnováhu. Nepomáhá, udržuje, ale i to je zázračné, že něco takového existuje v hmotné podobě ... a nakonec modlitba člověka dokáže zázrak ... božstvo přírody vyslyšelo člověka a pomohlo slabšímu dobru zvítězit ..... zuzi / myslím, že mne nezasáhl do hloubky proto, že už jsem pesimista a trvale nevěřím v to Havlovské heslo, už ne, ale dělám co mohu a  zatím  nepodléhám tomu pocitu bezmoci a tísně, který člověka někdy přepadá, ne bezdůvodně ...

linkuj.cz vybrali.sme.sk