rozvedená bloguje

Setkala jsem se s ní včera v autobuse jedoucím z Pardubic do Hradce. Řidič kvůli ní na zastávce Masarykovo náměstí znovu zastavil již rozjetý autobus. Seděla jsem hned za ním, a tak jsem měla celý obrázek z první ruky. Dveře se otevřely a vešla žena. Na první pohled mne upoutala svojí neobvyklostí a nevěděla jsem, kam jí mám zařadit. Mohla být stejně dobře sebevědomou šaramantní cizinkou francouzského původu, jako hrdou ukrajinskou bezdomovkyní, i když tou podstatně méně ... opravdu jsem byla na rozpacích. Vysoká žena oblečená v novém dlouhém vypasovaném tmavě hnědém koženém kabátu „dubeňáku" , olemovaným kožíškem – mohl být stejně staromódní jako super moderní, záleželo jen na osobnosti nositelky... černý „venkovský" kašmírový šátek s červenými květy a ostře zelenými listy , také evidentně staršího data, – ale ta žena ty trochu nemoderní věci „uměla" nosit! Na zádech obyčejný batoh, světlé oprané punčochy spíš do běla a dole ale něco, co mi k té jisté ale problematické eleganci nepasovalo! Tlusté bílé vroubkované ponožky a „botasky" – nic moc... Neustále se bezprostředně smála a její hluboký drsný sexy hlas a přízvuk cizinky mi připomněl Chantal Poullain. Působila v tom autobuse plném šedých lidí jako zjevení z jiné planety. Krásná a zajímavá žena... Dívala jsem se upřeně na ni a nemohla jsem se v tu chvíli na ni vstřícně neusmát ... Postřehla to a odpověděla mi tím svým trochu chlapským, ale opravdu nesmírně drsným svůdným vyzývavým smíchem. Ani vlastně nebylo proč se smát, ale zasmály jsme se. Konečně vystoupila i druhou nohou na poslední schod a já strnula úžasem! Ta žena měla v té jedné botasce místo lýtkačernou železnou tyč. Neskrývaná protéza! Sedla si naproti mně, otočila se obličejem k okénku, ke mně zadkem, a tím celý zážitek pro mne skončil.
Myslela jsem na ni celý den. Jak je krásné poutat okolí svým kouzlem osobnosti. Jak je krásné se usmívat, a jak prd záleží na té protéze! Také já jsem nedávno překonala jedno své tabu, vnímaví čtenáři jistě postřehli ...
Dnes mi přinesl pan tiskař novoročenky. Byl horlivý a moji jednoduchou novoročenku upravil na dva způsoby, jak se to líbilo jemu, a chtěl abych si vybrala . Překvapil mě, je to milé, ale zvolila jsem novoročenku původní prostou .... Však ji brzo uvidíte.
Pana tiskaře jsem neviděla snad čtyři roky a zapůsobil na mě jako zjevení. Zapomněla jsem zcela, jak mě kdysi přitahoval a jak se mi s ním dobře povídalo, a je to úplně jedno o čem ... a v té chvíli jsem si POPRVÉ uvědomila, že mě podvědomě přitahují úplně jiné typy mužů, než veřejně prezentuji! Ne vysocí a udělaní, ale menší, připrcatělí, vlasatí, podsaditější , s výrazným obličejem a hlavně usměvaví ... Ano, shodou okolností jsem v poslední době poznala dva podobné (spíše virtuálně) a na večírku jsem byla spokojena, protože tam byl můj oblíbenec, naprosto stejný typ. Je toto možný???  zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk