rozvedená bloguje

Všemi vítaný volný den jsem si chtěla užít. Svátky se mají slavit, od toho přece nejdeme do práce ale máme volno!  Dostala jsem zde sice „dobrou" radu, abych si zatopila v kamnech a mírně se opila, ale na tyhle prázdné komentáře já nedbám! Rozhodla jsem se počtvrté v tomto podzimu roku 2009 pokořit trasu Chrast – Skuteč , tedy z Chrasti pěšky kolem Žejbra do Vrbatova Kostelce a lesem zvaným Venclovka domů. Tak 4 hodiny chůze ...
Ve Žďárci jsem jako obvykle zamířila do dopravní kanceláře, zda nemá službu Karel, můj bratr výpravčí. Službu měl a tak jsme se pozdravili a nastoupila jsem do rychlíku. No, po otevření dveří jsem viděla prázdné místo hned za nimi vpravo, ale NĚCO mě donutilo, ještě než jsem dosedla, zvednout oči  a automaticky se podívat do určitého místa! Jo! Vpíjel se mi do očí na první pohled zajímavej chlap. Hmm. Neidentifikovatelnou chvíli jsme tak setrvali a já si překvapeně sedla. Musím říci, že jsem byla nápadně oblečena. Plesnivé džíny, kovově šedá krátká bundička s kapucou a černou bekovku s červenou kohoutí stopou na jedno ucho, všechny vlasy pod ní, trávově zelenej batoh ... a tak jsem ho pravděpodobně tím upoutala ! Dosedla jsem a říkám si v duchu... tak se ukaž jestli seš chlap a oslovíš mě! A on mě vážení zanedlouho fakt kontaktoval! ... Čekali jsme na příjezd opožděného vlaku od Pardubic a když nás konečně míjel, vyskočil chlapík v džínách a neobvyklém etnotriku ze sedačky a přes celý vagón si to právě ke mně zamířil pro informaci, zda nevím jestli už pojedeme. Byl trochu nejistý, ale vyměnili jsme pár vět a uklidnila jsem ho, že v Rosicích mu to určitě neujede... ale to bylo už skoro vše. Vystupovala jsem vzápětí., tedy hned na příští stanici... Všimla jsem si jen, že si přesedl, aby na mne částečně viděl, ale to bylo tak vše.
Tu příhodu si mohu vykládat jakkoli, ale tato interpretace mě doteď dělá dobře. Přestože se skoro nic nestalo. Bylo to jen ..... takový malý zachvění :))... zuzi

K výletu se ještě vrátím, fotkami z Chrasti. 

Zcela mimo tento příspěvek bych chtěla dodat, že jsem fanoušek Karla Gotta a touto cestou mu gratuluji. Prošla jsem si dlouhou cestu, než jsem mu přišla na chuť, ale dnes jeho osobitý styl, jemný smysl pro humor, šarm, přívětivost a jeho vztah k fanouškům obdivuji a přízvizko Božský Karel mu právem patří. A může si říkat kdo chce a co chce, tohle je prostě nezvratný fakt.  Jakože třeba po zimě přijde jaro. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk