rozvedená bloguje

 ... ještě se budu možná chvíli k tomu textu vracet, jak se mi budou vybavovat a "naskakovat" vzpomínky a pocity.

Tak jsem zase doma. Je za námi další krásný den. Nejen slunečný, ale také krásně kulturní! Navštívili jsme s Miladou a její maminkou zahájení souborné výstavy malíře Josefa Čapka v prostorách Jízdárny Pražského hradu za účasti prezidenta Václava Klause. A nebyli jsme tam sami!
Jsem spokojena, ale nelze na tuto výstavu obsahující na 1000 exponátů ( maleb, kreseb, skic, grafických listů, scénických návrhů, ilustrací , knih ) – mnohdy považovaných za ztracené nebo vystavených po velmi dlouhé době (dnešní osmdesátníci je mohli naposledy vidět na jeho velké poválečné výstavě – zemřel na sklonku války v koncentračním táboře Bergen-Belsenu) jít jen jednou, těch vjemů je napoprvé až moc, alespoň na mne. Těším se moc, až výstava doputuje v březnu do Pardubic, kde má mít údajně ještě větší záběr a bude rozdělena na dvě části (v Zámku a Domě u Jonáše). Půjdu zas.
Nebrala jsem si s sebou foťák, abych si to užila, ale naštěstí jsem měla alespoň propisku!
Výstava představuje Josefa Čapka jako mnohostrannou osobnost – nejen výtvarníka, ale také literáta, filosofa, esejistu, a dokonce i básníka ... Veškerý čas jsem strávila v přízemí (v patře byla scénografie a v televizi Pejsek s kočičkou) a byla jsem upoutána nejen díly Josefa Čapka, ale také způsobem jejich představení, rozčleněním prostoru .. . prostě formou jejich prezentace a jistou přehledností -roztříděním, a citacemi autora, vhodně doplňujícími, vysvětlujícími nebo naznačujícími v jednotlivých oddílech základní motivy jeho tvorby. Citace pocházely většinou z knih Kulhavý poutník (1936 – meditativní dialogický esej) a Psáno do mraků ( 1947 – vydáno posmrtně, deníkové zápisy z let 1936 – 39).
Hned u vchodu mne upoutalo obrovské tablo, kde jednotlivá písmena jména a příjmení Josef Čapek rytmicky střídaly obrazy nebo kresby v modulu písmena. Byla to prostě taková šachovnice, dovedete si to představit, že – neměla jsem foťák , tak si musíte procvičit představivost ??? Paráda! Ještě si vybavuji svůj pocit z písma – ta typografie byla vzrušující, řekla bych decentně vzrušující nebo spíše rafinovaně vzrušující ... zanechávala v člověku nesmazatelný pocit ...  je to velmi zvláštní, že někdo dovede typem písma vzbudit v člověku rozdílné emoce, někdy klid, jindy rozechvění... 

- Mezitím jsem získala na webu Lidovek ukázku části panelu, který popisuji:

A stejně mě zasáhla opodál, už zkraje v Jízdárně, jiná šachovnice. Psané úseky života Josefa Čapka střídaly fotografie, ilustrující ty jednotlivé etapy jeho života. Tato šachovnice byla ale poněkud podlouhlá ... leč opět pravidelná... prostě působilo to velmi kubicky :) a opět musím opakovat to slovo: pravidelně – rytmicky.
Celý velký prostor Jízdárny byl nepravidelně rozčleněn barevnými a barevně odstíněnými panely na několik otevřených kójí různých geometrických tvarů. Jejich „vstupní brána" byla vždy ozdobena typickými a opakujícími se dekorativními prvky z obrazů. Těch kójí bylo hodně :) (nevím přesně...) a každá byla „pojmenována" a uvedena autorovým citátem, jak jsem ostatně už řekla ... Opsala jsem si některé názvy naznačující téma: Krajina dětství, Úžas, Hra s realitou, Tajemství věcí, Oravská inspirace, Sláva pomíjivosti, Oheň a touha ... a také několik citátů, které jsem si prostě opsat MUSELA!
Z výtvarného díla JČ mám odedávna nejraději pastely obsažené v knize Modré nebe. Básník František Hrubín vytvořil nádherné verše k obrázkům Josefa Čapka, kterými se nechal inspirovat . Představují děti a jejich hry od jara do zimy. Tyto barevně veselé pastely mají dataci v intervalu několika let a jsou ve své zkratce výmluvné a přitom tolik poetické... Jsou krásné... a dojemné. A spolu s verši tvoří tak umělecky dokonalý celek, že nelze rozpoznat , zda se jedná o ilustraci textu nebo inspiraci básníka kresbami ...

Modrá
Já mám jaro nejraději:
s veselými písněmi
ptáci nebe roznášejí
po lidech i po zemi.

Zdá se mi, že s nimi létám
a že kroužím oblohou –
děti, tolik modré je tam,
že ji roznést nemohou.

Vlnky a vlny
Vlnky a vlny
okolo tebe,
rybník je plný
modrého nebe.

Máš ráda léto
z bílých pěn?
vodičko – teto,
dobrý den!

Všimla jsem si, že v obličeji JČ málokdy zdůrazňuje oči, někde je tvář zcela nahá a výpověď díla tvoří křivka, obrys. Třeba jedno duchá... Minimální ale dostatečně vypovídající. Musí se to prostě umět, někdy je ale ta cesta za tím správným tvarem zcela jistě trnitá ... jak napovídají třebačasové intervaly na obrazech dětí v přírodě. Zaujalo mne téma nevěstek, které tak urputně a pravděpodobně ve  své době stále dokola, malíř zpracovával a zkoumal. Byla to asi v té době jeho fascinace. Jeho sen, který něčím odpuzuje a zároveň přitahuje. Jejich tváře měly oči naopak velmi zdůrazněné, "přehrávané". JČ vidím jako navenek střídmého slušného decentního muže, v kterém to ale vřelo. Nicméně zachovával dekorum a výstřelky nepoutal :). Byl ale dozajista velmi upřímným umělcem, který se poctivě snažil vyjádřit své pocity, třeba někdy dával důraz na formu, šablonu, ale postupem let se naučil vyjadřovat svým jedinečným způsobem. O tom, že se mu to " velmi pravděpodobně povedlo",  vypovídají jeho plátna z posledního období jeho života. Tak to pociťuji.  - 

zde na pozadí jeden z obrazů s námětem nevěstky zdroj

 - Z obrazů mne zasáhla jeho poslední tvorba 30. let. A také miluji jeho typografickou úpravu knih, jeho obálky. Klasika.

Opsala jsem si názvy několika obrazů mi blízkých:
Děti s motýli 1934-35, Děti v zahradě 1928, Rybáři při západu slunce 1937

Citace:

„Dost dlouho jsem se potkával s člověkem a obhlížel na něm to nejrůznější a nakonec s úlevou vidím, že člověk je ještě něco jiného, jinak souvislého a nesouvislého, než jsem podle všech ostatních zjevných znaků za to měl."

„Jíti k sobě, nad formalismus. Najít sílu ukládati si svůj zákon sám, ovládati své dílo svým zákonem vlastním. Vystoupiti z formule a dosáhnouti své vlastní svobody. Umělcova svoboda je zároveň jeho mravní odpovědností."

„Nechápal jsem dospělých a litoval jsem jich, že si nedovedou zařídit život jako chlapci; jak to, co je to napadlo a přemohlo, že jim život přestal být hrou ... „

Doplňuji další citát:

"Věci tohoto světa jsou krásné, ano, není to plytká podívaná; nejsou všední a otřelé po tak dlouhém už trvání, jsou ještě krásnější, hlubší a tajemnější, než se zdají omrzelému a nikdy se nedočerpáš jejich dna." (Cestou Josef Čapek)

Pozn. ... nenapadlo vás, že by to nemuselo platit jen na věci, ale také i na člověka?

Chtěla bych poděkovat za tuto výstavu. Všem, kteří se o ni zasloužili a dotáhli ji k tomuto konci. 

Odkazy na výstavu a videa:

Josef Čapek ve Wikipedii

 Výstavu pořádá Správa Pražského hradu a Východočeská galerie v Pardubicích.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000101007-udalosti/obsah/89571-jizdarnu-prazskeho-hradu-ovladl-josef-capek/
http://www.ct24.cz/kultura/68828-dosud-nejvetsi-vystava-o-josefu-capkovi-nabidne-tisic-del/
http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/retrospektiva-na-hrade-predstavuje-josefa-capka/401525

linkuj.cz vybrali.sme.sk