rozvedená bloguje

Ty letošní neobvyklé tři týdny dovolené strávené s přerostlými dětmi a batoletem – částečně doma a částečně v Maštalích ... zvažovala jsem , čím vyplnit volné chvíle večerní samoty na chatě, nastanou-li. Nemělo smysl si přibalit do batohu filosofické romány nebo jiné podobné náročné publikace. Byla jsem si vědoma, že po celodenní snaze být v neustálé pozornosti a účastnit se, třeba okrajově, ale přece, kolektivního sledování milého neúnavného batolete, které jde do všeho s vervou a mnohdy neodhadne své možnosti a též strká s oblibou do úst vše co tam běžně nepatří, hlavně hlínu...
Nakonec jsem narychlo popadla tři dětské knihy: Rasmus tulákem – 1. vydání knihy známé Astrid Lindgrenové, Tajemný Skellig Davida Almonda (onehdá se mne ptal právě na ni Henry Psanec, zda jsem ji četla, a já ji měla kupodivu odloženou... že někdy .... ) a Muminí moudra  – sebrané průpovídky a útržky z knih Tove Jansson.
Vybrala jsem si dobře. Nezklamala mne ani jedna z oněch knih. Čtou se lehce, ale přece v žádné z nich nechybí opar tajemství, dobrodružství, skrytá jímavost a nezdůrazňované podněty k hlubšímu zamyšlení ... nebudu vám popisovat děj knih, třeba někdo z vás dostane nápad některou z nich v létě otevřít místo prázdninové detektivky nebo historického milostného románu ... nevím... a četli jste už Dívku s pomeranči norského spisovatele Josteina Gaardera?

2x z muminků:

Na východě se jasnilo nebe v očekávání východu slunce. To už bylo připraveno vystrčit hlavu. Za několik minut noc skončí a všechno může začít od začátku znovu.
Měli před sebou novou bránu neuvěřitelných možností, nový den, kdy se může stát cokoliv, když proti tomu nic nemáme.

********************

Kdysi za dávných časů odešel muminkův tatínek z domova. Nikomu nic neřekl a vlastně ani sám nevěděl, proč to dělá.
Maminka pak říkala, že byl už delší dobu podivný, ale podivnější než obvykle snad ani ne. Takových výmyslů se vždycky používá dodatečně, když jsme zmatení a smutní a chceme se utěšit nějakým vysvětlením.
Nikdo si nedělal starosti a to bylo dobře. Dohodli se, že si jeden o druhého nikdy nebude dělat starosti. Tímto způsobem si vzájemně zajistili klidné svědomí a co největší míru svobody.

zuzi

Dnes poprvé po dovolené v práci. Noc předtím jsem spala jen velmi málo, přestože poprvé na nové příjemné pružinové matraci ... nastaly nějaké komplikace s odjezdem. Proto jsem odpoledne hodně dlouho spala. Pak jsem žehlila a spravovala prádlo ... tohle mě uklidňuje. Skončila jsem až za tmy. Opravdu se prodlužuje noc, a jde to k podzimu.  – Je možné se opravdu dohodnout, že si o sebe nebudeme dělat starosti? To ale chce aby se ti spiklenci měli rádi, jinak je to výmluva a alibismus...

Zítra večer mne čeká  něco velmi zvláštního. Dostala jsem pozvánku nebo nabídku, abych v penzionu PEN klubu v Budislavi,  jisté uzavřené skupině návštěvníků, povídala o Maštalích. Nebo si s nimi o nich povídala. Přijala jsem ráda, a jsem zvědava jak to tam všechno bude. Pozvali mne, protože je zaujaly moje texty o Maštalích na webu ... 

linkuj.cz vybrali.sme.sk