rozvedená bloguje

Na chalupu v obci Huty jsme dorazili po celodenní jízdě autem kolem páté hodiny. Vyjeli jsme o něco později, protože v Brně při výjezdu z parkoviště do nás narazil jistý Polák  – no a také my do něho, že, a musel se sepisovat zápis o nehodě. Naštěstí se to odbylo jen vzájemným škrábnutím. Polák byl nejprve nerudný, ale končilo se vzájemným líbáním a skupinovým fotografováním a výměnou kontaktních údajů pro pozdější vzájemné přátelské návštěvy. Cestou jsme navštívili Květnou zahradu v Kroměříži a několikrát jsme si různě dali kávu a lehké občerstvení. Učili jsme se zacházet s měnou zvanou Euro, které jsme říkali později Ojro podle Peteho. Ten to někde slyšel , asi v Německu, a nám se to zalíbilo.
Našim domovem se stala halabalastavěná chata plná přífušků, koberečků a starých nepotřebných kanapat, křesílek a skříní. Žádný luxus, ale cena mírná. Nejdůležitější věcí na chalupě byl tzv. Mocižer – bojler na ohřívání vody, který ,jak několikrát majitel, pan Koleják, upozorňoval, moc žere!!!! A tudíž je dobré ho často vypínat. Což jsme činili.
Chvíli po nás přijela veřejnou dopravou i naše třetí dvojice Kytka a Pete z České Třebové. Se spaním to bylo jednoduché. Já jsem obsadila jednolůžkovou kóji a ostatní se rozhodli pro velkou společnou noclehárnu.
Zbytek dne jsem strávila zcela nadšena na pastevní louce za chalupou. Přirozená jalovcová louka! A všude kolem spousta kvetoucích rostlin! Známých i neznámých ... tedy známých jen z atlasu! A několik druhů orchidejí. Vlivem dlouhotrvajících dešťů byla louka s ostrůvky suchomilné květeny podmáčena  – ve stopách do dobytčích kopytech se zdržovala voda a musela jsem chodit na houpavé půdě trochu opatrně. I s ohledem na kravince. Louka se svažovala k potoku, zde rostly zase jiné květiny a na protější výslunné stráňce byl také odlišný biotop. Nádhera, a hned první den jsem nafotila spoustu kytek zde na blogu ještě nezveřejněných.
Ostatní se šli později projít za mnou, ale došli o hodně dál. Neviděli mne, zrovna jsem operovala níže u potoka. Pohybovala jsem se na malém prostoru a úplně mi to stačilo. Druhová rozmanitost nevídaná!
To byla sobota večer, na neděli jsme chystali velkou túru do dvou nejkrásnějších dolin Chočských vrchů – Kvačianské a Prosiecké. bude to nářez, připravte se! a těšte se  na setkání s medvědem! zuzi

Fotky doplním později -až mi nějaké kamarádim poskytnou.

linkuj.cz vybrali.sme.sk