rozvedená bloguje

Květen je pro zuzi hektický, už jsem zmiňovala... vlna setkání nečekaných, a také setkání neuskutečněných, pokračuje. Včera po dvou letech sms Michael z poblíž a dnes Mirek z Budějic! Fakt nevím co se děje, měsíce tady v doupěti trčím sama a teď v květnu jakoby se všichni známí i potencionální známí probudili a každý spěchal k zuzi jako do betlému. No! Však už bylo načase,... :)
Měla jsem v práci „krátkou" a těšila se, jak budu na zahradě zušlechťovat záhony, případně zase chvíli dělat tu nekonečnou práci – přesývání kompostu. Svléknu šaty, narazím starý triko a tepláky a ... zvonek. Říkám si, koho to zase čerti nesou, když jsem nabuzená na manuální práci a mám vyboulený kolena. Vykouknu a vykulím zrak: Za brankou se culí neznámý chlap a vesele na mě volá: Ahoj Zdeni, ty mě nepoznáváš??? Bodejť bych tě poznala si říkám, nikdy jsem tě neviděla. Ale rychle volám ...neříkej nic... a v hlavě mi šrotí. Musí to být podle barvy vlasů jedině skaut Mirek. A je to on! Safra, radost mám, ale mám taky práci! Uvařím čaj a kafe a chvíli si povídáme ...neviděli jsme se více jak dvě a něco desetiletí. Hovor plyne lehce, oba jsme asi trochu jiní než před lety ... kouknu na hodinky a vím, že si už mohu dovolit Mirka trochu limitovat. Říkám mu: Máš ještě 10 minut, pak budeme pracovat. Nedá se nic dělat, potřebuju plet. Vyber si. Můžeš si ke mně sednout a povídat si se mnou. Nebo si můžeme oba povídat při práci na jednom záhonu. Uvidíš, jak společná práce je milá a lidi sbližuje! No a takhle to dopadlo:

"Kdo pracovat znáš, jsi vítaný host!"

 Mirek neodešel, dokud jsme nevypleli společně skalku a záhon naproti! A povídání nás při vzájemném dobírání a tak – ...  bavilo ještě víc než u toho stolu.
Více takových návštěv! Květen ještě nekončí a práce, tedy její množství  – jest konstantní veličinou!

I básníci mají své dny!
Ještě k tomu podvodu .... Nebyla jsem v pravém slova smyslu okradena, protože jsem ty peníze tomu hajzlovi dala, já husa, sama! A ten mladý básník mi prosím téhož dne ráno poslal jednu ze svých básní na posouzení! Kdo by to řek, ani za poetu dnes nemůžeš dát ruku do ohně.... Zítra sem vložím jeho báseň.

 Báseň:

Proč já, proč teď a proč tady,
proč nestavím třeba ve středověku hrady,
proč tohle, proč takhle a proč nyní,
proč né kolbiště a se smrtí klání?

Jsem tak špatným člověkem,
co provedl jsem světu,
proč musím kamarádit jen s brekem,
a osud mi nabízí jen poslední větu?

Na strop ve dne v noci hledím,
o životě a světu vlastně nic nevím,
kéž svět či osud náš,
řek tady šanci máš!

Sám vím že se to nikdy nestane,
a mé prosby a přání jsou jen plané,
vím že od začátku spějeme ke konci,
a čekáme v etapách života na cinkot zvonci!!!

Moc bych si přál jednu věc,
aby svět nebyl jenom hec,
aby skutečnost a realita,
zavládli bez absurdita!

Slyšíš ........ co ???
Už jde ...... kdo ???
No přece...... konec !!!

Moc bych chtěl aby přání mé křídla mělo,
aby se spousta věcí smělo,
aby něco nade mnou bdělo,
aby se mě do života chtělo!

Proč tady ztrácet čas,
proč čekat až mi zešediví vlas,
proč doufat že mi neochabne hlas,
proč jíst ať mi nezútlí pas,
vždyť nás vlastně vezme ďas!

Nechtít, nesnít, nemít, nežít!
Nevidět, necítit, nemít, nežít!
Neochutnat, neokusit, nemít, nežít!
Vlastně nebýt!

Chtěl bych snít,
chtěl bych mít,
chtěl bych být,
ale jen jsem!

Cítím, vidím, slyším,
ale chtěl bych žít!

Něco se ti libí-tak si to vem,
něco rád vidíš-tak koukej,
něco ti chutná-tak jez,
něco rád slyšíš-tak poslouchej,
něco je tvým snem-tak sni,
chceš žít-tak zapomeň!

Nejsem,
Nesním,
Necítím,
Neslyším,
Nevidím,
TAKŽE NEŽIJU !!!
A PAK ŽE BŮH NENÍ !!!

Včera jsme náhodou objevili na pracovišti, na okně u záchodu, které je ukryto v hustém křoví zarostlého malého atria stranou cesty, batoh a boty. Batoh mi byl povědomý a tak jsem si ho vzala i s obuví jako rukojmí. Ano, tušíte správně. Patřil poetovi. Našli jsme vevnitř i trestní oznámení doručené majiteli v pátek, 15.5. na adresu MÚ. Seznam podvedených lidí a institucí byl tak akorát a suma taktéž. Někteří důvěřivci mu půjčili 4x!!! a jiní s vidinou zisku vložili mu do ruk statisíce. Nikdy bych nevěřila, jaké lstivé, plíživé a nenápadné metody může člověk použít, aby z lidí vytáhl peníze. M. je 21 let a ví jak na to. Lže a krade a k tomu využívá svoji vysokou inteligenci, kreativitu a schopnost učinit se malým, nejmenším, nenápadným ale empatickým mladíkem, vymykajícím se svou slušností, ochotou a pozorností typickým představitelům mladé generace dnešní doby. Kdo se v tom má vyznat! Rok byl denním hostem na veřejném internetu, naše vztahy byly korektní , přátelské a přece mě nakonec elegantně okradl. Muselo mu být přece jasné, že už si u nás ani neškrtne. A přece do toho šel. ... zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk