rozvedená bloguje

Ještě skřehotám jak přistydlej vodník, ale je mi po těch koňských dávkách antibiotik přece jen o něco lépe. Podlehla jsem dnes naléhavému (tj. opakovaně otravnému) volání syna po domovu a v pátek ráno přece přijede. Ovšem pod podmínkou, že s námi pojede do Budyšína na velikonoční jízdu. Po krátkém váhání svolil. Doufám, že se do té soboty uzdravím. Musím, a tak chytře zvýším dávky Strýcova elixíru!(viz předchozí příspěvek)

Moje dnešní večeře. Stavil se na kafe kamarád, a že jsem nemocná, tak se mu mne zželelo a dal mi svůj dnešní úlovek – dva siveny. Očistil mi je solí, okořenil a vložil na pekáč. Ach ... jak to bylo dobré jen tak bez chleba ...

Znáte tenhle svetr? Je to můj svetr, hodně starý a už ho skoro nenosím, protože se vytáhl do šířky a do délky. Vidíte? Musela jsem upárat rukávy, a jsou mi až k zápěstí, nejsou to rukávy k lokti jak se vám snad může zdát! Stejný svetr má ve svém fundusu i Česká televize! Během let se objevil nejednou na televizní obrazovce. Při opětovném shledání s ním vždy zajásám a říkám si – oba ho ještě máme!!! Je k neroztrhání a vůbec nežmolkuje! Maně si vzpomínám, že v kterémsi Silvestru v něm přišel na pódium Čtvrtníček a naposledy jsem ho zahlédla na Bartoškovi v upoutávce na film Líbáš jako Bůh ... Je nesmrtelný ... zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk