rozvedená bloguje

Co člověka drží při životě ...  drobné radosti
Milý Spolku přátel bloggování! My, co tady spolu kamarádíme, víme svý. Blogging má něco do sebe a když se za čas najdou spříznění kámoši a utvoří jeden z mnoha imaginárních Spolků přátel bloggování, není cesty zpět! Jó, uniknout .... už se o to z našeho spolku pokoušela Janova, Bára, Sejra a i Zuzi ... co já vím ... a všichni jsme zase tady. A tak to má být. Už jsme si na sebe tak nějak zvykli a náš kyberprostor je plný siločar, vztahů, představ,, ... -  vůbec to není nudné místo. Pro mne znamená součást života. Dokáži se od něho na dovolené odpoutat, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že lehce. Kolikrát jsem podnikla v létě na chatě osmikilometrové túry do civilizace tam i zpět, abych navštívila veřejný internet v Proseči! Ale dost řečí ... že jsem dnes začínala den s kyselou tváří – to už je minulostí... jedeme dál:

Mám moc ráda nápadité knihy, kde převažuje ilustrace nad textem. A protože nejsem zbrklá a hned s prvním pytlem nejdu do mlýna, počkala jsem si a dnes vám mohu představit krásné knihy rovnou tři! A kdo má stejně jako já rád obrázky a nechce se mu moc číst, přijde si na své!

Josef Hiršal, Bohumila Grögerová: Co se slovy všechno poví.
Josef a Bohumila byli partneři (Josef zemřel v roce 2003), a také společně tvořili. Tato kniha vynalézavých a vtipných jazykových hříček, hádanek, rébusů, legrácek a nápadů by ale nebyla nic bez svých ilustrátorů – Věry a Pavla Brázdových!

Ano, je to ten Pavel Brázda (ještě žije), outsider českého umění, s jehož dílem jsme se mohli seznámit až relativně nedávno – na výstavách a také v nové monografii, vydané k loňským malířovým osmdesátinám u příležitosti jeho souborné výstavy v NG (Veletržním paláci – kurátor Milan Knížák). -  Od konce padesátých let maloval v izolaci a jeho rukopis se vymykal jak akademickému, tak avantgardnímu projevu. Z podzemí na světlo vystoupil až v roce 1992 výstavou v pražských Ženských domovech.
A představte si ... od každého obrazu dělá Pavel Brázda tři originály. Aby mohly být stále vidět, i když se nějaký "ztratí" v soukromé sbírce. "Naplňuje to můj dávný ideál, aby obrazy byly přístupné daleko širšímu okruhu lidí, než jsou zámožní sběratelé," říká umělec.

     
Tak, a tento originální malíř ilustroval i tuto drobnou knihu a už v roce 1965! – nyní znovu vydaná neztratila pranic ze svého kouzla!

Nějak jsem se zapovídala, a vidím, že bych tady zase strávila celý večer a zrovna, když se mi chce tolik spát! Tak další zítra.

Ještě k tý radosti. No, zdá se, že se ledy opravdu pohnuly a zeměkoule se zachvěla! A jak to jinak může dopadnout když spojí síly bloggeři a militaristé. Ano, můj bratr, výpravčí Karel ve svém volném čase staví vojenská dioramata, sbírá válečné reálie a na dovolenou jezdí do Josefova a na stará bitevní pole. A zná se se spoustou dalších takových! V jednotě je síla a proto medaile Kursk-1943 Otakara Duška zaostává již o pouhá 3%. Díky a nepolevujte, prosím! zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk