rozvedená bloguje

Ách jo... dívám se, dávají na dvojce večer věnovaný Tibetu, a tak jsem se došourala do jiných komnat, abych vám podala krátkou zprávu o tom, že mi je jak po výprasku. Dnes žádná vycházka, naopak tvrdá práce na zahradě. Když už jsem se do toho dala, tak zgruntu a po dopoledním smýčení jednoho zapadlýho koutu od navátýho listí jsem zabloudila pohledem nahoru, a už to bylo. Pustila jsem se do práce dlouho odkládané a tím pádem zanedbané. Libuji si, že ze dvou stran zahrady nikdo nebydlí a zahradu neužívá, ale současně po několikaletém „status quo" mně ta zahrada začíná nějak bujně přelejzat přes plot. Tedy svými větvemi, liánami atp.... Pustila jsem se do otrhávání šlahounů popínavé rostliny, která svými chapadly zasahuje do přístěnku a navršeného kamenného soklu opodál. Povyskočím výše, tedy vylezu na ten sokl, a nestačím se divit. Celá střecha přístěnku plná šlahounů, suchého listí a naváté zeminy. Uf, to byla zabíračka. Začne se jedním a najednou se práce nabalují na sebe ani jsem si to tak nenaplánovala a nepředstavovala... A tak z odpolední siesty nic nebylo a po obědě jsem opět zamířila na zahradu a stříhala keře, stromky, stvoly odkvetlých květin a přenášela betonové desky ze zrušeného plotu, že si s nimi zakryju ten kamenný sokl, aby mi na něm nerostla tráva z toho kompostu, co se tam nenápadně tvoří. Jednou se to kamení přece hodí! . A tak jsem po dnešku docela zničená. Bolí předloktí i záda, ale pleť na obličeji si libuje po tom návalu čerstvého vzduchu. A já se loučím, a dobrou. ***Dnes jsme dosáhli v hlasování historického úspěchu – přiblížili jsme se Matoušovi na dohled – chybí dohnat už pouze 5%. Tak se nenechte prosit, ano???  děkuji zuzi a omlouvám se za ten mediální nátlak, jak tuhle kampaň nazývá Sejra. Nemohu jinak, protože:
„Skutečnosti, které se nepřipomínají, zapadnou, a jako by NEBYLY" zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk