rozvedená bloguje

Na co jsem neměla čas po celý týden, prováděla jsem v pátek odpoledne a v sobotu poránu. Bojovala jsem se závějemi sněhu na zahradě a před domem. Vyhazovala cestičky a shrnovala sníh ze stříšek, shazovala koule sněhu z keřů živého plotu před domem. Nebyla jsem na to sama, kolem osmé mi přišel pomoci kamarád s tím, co jsem vlastní silou nezmohla. Když jsme dopili kafe, zaběhla jsem do města pro noviny a slunečnici pro ptáky. Vracela jsem se, a už od branky jsem viděla, jak se v zahradě rojí hejna vrabců, zvonků a občas i nějaký kos přeletí. Jako se říká v reklamě o chlapech, že mají své dny, ptáci jsou na tom obdobně. A proč by ne? Copak je možný, aby měli stále stejnou náladu? Opravdu nemají. Někdy jsou zalezlí kdovíkde a celý den je není vidět a jindy švitoří už od rána a jsou zjevně dobře naloženi. Je to takové masové ... Tedy pokud mohu mluvit za ty „moje" ptáky ... jak jsou na tom ti vaši,  nevím... No, a když je tu tak veselo, moc dobře se fotí. A tak jsem pár záběrů z dopolední zahrady nafotila.

Kos trpělivě seděl a nechal mně přijít blíž.

To je ten samý pták, tentokrát z profilu... vyrobila jsem mu v programu Malování zcela nové oko, protože to skutečné na fotce zcela zaniklo. No, není to jako od Mistra Chá, ale ujde, podařil se mi i okolek. Já jsem spokojena.

Pohled do zadní části zahrady

Oblohou krouží hejna černých ptáků a hledají vhodné shromaždiště

A teď už máme za okny večer, teda alespoň tady ... vím, že někteří čtenáři mého blogu na tom budou určitě jinak ... a já zapadnu za chvíli do peřin a budu si číst. Dobrou a hezkou neděli. zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk