rozvedená bloguje

Konečně jsem dorazila. Ráno před šestou jsem vystřelila z domu s bábovkou a až nyní hlásím návrat... dopoledne v práci sama, nemoci kosí nejen mě, ale i kolegyně a jejich rodiny. Ani já však nejsem ještě docela fit. Mám problémy s hlasivkami. Ale to se doufám po čase srovná. Odvykla jsem si v poslední době chodit na opulentní obědy s partou a stravuji se samostatně přiměřeně a nenáročně. Dnes jsem ale přece byla nalákána na zvěřinové hody. Objednala jsem si nespecifikovanou pálivou směs s poloviční porcí rýže. Moc jsem si nepochutnala a pálila mě po tom pokrmu spíš žáha jak něco jinýho. ... Taková ubohá universální šťáva, která se mohla považovat i za základ ke guláši nabízenému taktéž v tom meníčku. Měla jsem si přece dát něco gruntovního! Šípkovou nebo smetanovou omáčku s kančí nebo mufloní kejtou nebo nějaký ty špalíčky se špenátem nebo zelím a kus pořádnýho masa jako koňská hlava. Ne, já musím tak dlouho kombinovat, až si dám směs! Směs jako směs! Kdybych si nepřečetla, že to je nějaká zvěřinová bašta – nepoznala bych!
Po obědě jsem pilně pracovala a kolem třetí hodiny mě z toho rauše vyrušila čtenářka a přála si, abych jí odpověděla do školy na několik otázek. No, takové rozptýlení vítám! Otázky se týkaly mého povolání a musela jsem své květnaté odpovědi zredukovat do dvou řádků dopředu vymezených. Nejzajímavější byl dotaz, jaké povolání bych ráda vykonávala, kdybych nebyla knihovnicí. Nikdy jsem nad tím neuvažovala, protože se mě na to nikdo neptal a já nesním. Dělám za peníze to co je potřeba dělat tam, kde se právě nacházím. Nakonec mě napadlo, že bych byla ráda spisovatelkou regionálních vlastivědných knih a zároveň i fotografkou.
Po další pilné práci se dostavil Honza (zde v roli manekýna) z Velkých Losin se dvěma žáky. Vidíváme se každý první čtvrtek v měsíci, protože Honza zde přednáší dějepis pro dospělé. Dnes vyprávěl o českých korunovacích a přilehlých tématech.
Honza se svojí suitou spořádali moji včerejší mramorovanou bábovku, čaj,  a já na oplátku celej pytel pralinek co mně dovezl. No a ještě jsem dostala od něho dárkem aromalampu s ježkem a ovocem, kterou dostal dárkem předtím on! Nevadí mi putovní dárky – spíš ocením když jeden druhýho nebalamutí... Ha! takových pozorností, ale udělala jsem mu zřejmě předtim radost zase já, když jsem promptně zařídila objednávku večeře v restauraci Na soudu!

Probírali jsme co je u nás novýho a vzájemně si domluvili vypůjčení svých bejváků na dovolenou nebo když toho bude třeba. Honza se pochlubil, že je v novym a má dokonce krb! Což mi je vzácné, páč ho nemám a ani negriluji. Jen opékám na zahradě na vohni buřty. Říkala jsem, že Losiny a okolí bych mohla v létě prozkoumat, až H. bude na měsíc v Karakoránu nebo kde ... Zatím máme pouze s kamarády čundráky ze staré party zajištěnu na týden chatu na Roháčích a jinak nic...  upustila jsem od původního fantastického plánu odjet na měsíc do exotických končin. H. mi totiž nabízel posledně, ať jedu s nimi do Číny, ale nakonec se SÁM rozhodl jinak a také já nechci být rozmařilou a budu raději ve svých přáních skromnější. Ale abych nebyla smutná, vezmou mě teda s sebou starobohumíňáci v květnu do Říma. Na to jsem mu kejvla hned. Nebyla jsem v Římě nikdy a program bude bohatý. A prý se také setkáme s Béďou. No, tomu ani nechci věřit. Ať je to jak chce, zajímá mne pohledět mu do očí ... Těším se. S takovým průvodcem jako je  Honza, to bude výlet určitě lahůdkový. Kromě základních věcí je i živou zásobárnou nejrůznějších špeků, pikantností a historických zajímavostí. Mám ale někdy takový dojem, že si drobet vymýšlí! zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk