rozvedená bloguje

Jo, jo, ráno mě to napadlo. Vstala jsem kolem půl osmé a našlechtila se kvůli čtvrthodinové cestě do města pro noviny a čerstvej krájenej chleba (na zítřejší výlet) a už jsem zase zpátky. V baráku pěkná kaltna, ale já jsem zvyklá a v kuchyni mám akumulačky. Kdyby bylo nejhůř. Zatopím prostě až tohle dopíšu. Napadlo mě to ráno, když jsem se vyhrabávala z doupěte. Pod sebou péřovou deku, na ní prostěradlo, na sobě flanelovou noční košili, pyžamové kalhoty, teplou mikinu, teplé ponožky, zabalená v televizním pytli a přes něj péřovou deku. No, nevim, nic sexy, ale v zimě účel světí prostředky. Tyhle mrazy jsou pro mne extrémní. Nemám zimu ráda a svým způsobem prožívám i malý zimní spánek. Spolu se zkracujícími se dny a nedostatkem světla a tepla uvadá i moje tělesná aktivita a zájem o fyzickou činnost. Přijdu z práce a doma zima a tma a mě čeká to nezbytné. Starost o teplo. Takže dřevo, uhlí, a uvést do chodu lokální topeniště. Ach jo, někdy to mrcha nechce vůbec hořet a jsem za tu dlouhou chvíli pěkně vyuzená ... než se zahřeje domek však také nějaký čas trvá. Ale nestěžuju si, jen to popisuju. Jarní a letní slasti života na klidné zahradě tohle příkoří nahradí a člověk zapomene. V zimě prostě dělám doma jen to nejnutnější. A kromě zimy také není na ledacos nálada a potřeba spánku a únava vzrůstá. Jakoby ta starost o zahřátí člověka úplně stravovala. Jak to ale snášeli naši předkové ranného středověku třeba v takové podzemnici???

Určitě bídně. Ostatně prý v ní jen spali a ostatní věci se konaly venku. Podzemnice byla zahloubená do země a v zimě se v ní topilo na volném ohništi. Kouř odcházel nahoru a pronikal ven roštím pokrývajícím střechu. Húúúúúúúúúúú! To abych si tedy opravdu nestěžovala na trochu tý zimy v baráku! Předkové by si určitě v mé „nadzemnici" u akumulačekslastně libovali. Pokrok z nás činí padavky!

Četla jsem včera pěkný text v pátečním magazínu Lidovek. Zpověď mladíka, který se stal závislým na počítači a jeho umělém světě, žil virtuální život. Nespal, nejedl, v závěru totálním vyčerpáním organismu zkolaboval. Pro pouť do Santiaga de Compostela se rozhodl v okamžiku, kdy díky matce a její dvouměsíční péči se jakžtakž zmátořil...Zvládl to.

Netrpím takovou závislostí, ale chtěla bych také ještě něco zažít a dobrodružného vykonat. Jen sháním parťáka. Samoty a osamělých výprav jsem si zažila až moc. Vím, nejde to snadno, je zázrak natrefit náhodou na někoho takového. Co bychom k sobě vzájemně pasovali a slevili si ze svých osobních standardů a snah ... Mám za sebou 5 setkání na inzerát a jak se tak vracím do minulosti, tak trochu jista bych si byla jen s jedním. Jenže ten pán hledal jen občasnou kamarádku a na to já už nemám čas a ani mě to moc nebaví. Člověk si zvykne, trochu se třeba zamiluje a co pak s tím ... ha! S jedním takovým jsem chodila nedávno dva roky a nezdolala to :))). No, já jen tak. Jsem na nejlepší cestě se na to vyprdnout a ty citový investice si už odpustit. Jsou i jiný radosti žen středního věku, žáno. Na jednu takovou se chystáme zítra s mineralogem Zdeňkem a jeho manželkou. Vyrážíme do Třemošnice okouknout v reálu sousoší Slévačů, ofotit zimující netopýry ve štole a opéct buřty na rozlámaném vánočním stromečku. Možná i navštívíme Vildštejn, ale to se ještě neví ... A na léto zvažuji nabídku měsiční cesty do Číny s partou kamarádů kolem Honzy (ten co je na fotce u té podzemnice). Zatím se ale držím při zemi ...

No, musím končit a zatopit. Dnes mě čeká hodně práce u počítače. Nějaké obřady a pak to do čeho se mi moc nechce.... ale je to výzva. Jeden pán si okoukl jak tu píšu a rád by, abych mu něco zredigovala. Tedy mám to zkusit. No, safra, to bude mazec! Je to totiž čínská kuchařka!!! No, a proč ne... dáte-li si ve vyhledávači „srbská čorba" mám bronzovou na gůglu (a najdou se občas na tu čorbu i návštěvníci ze zemí bývalé Jugoslávie) a na moje tvarohové a jabkové řezy, a dokonce i buchty, každý den někdo zavítá! Ovšem včera byla smršť u jiného článku. Vím proč. V pátečním magazínu Lidovek vyšel článek o manželích Elišce a Janu Kaplických. Usuzuji, že návštěvníci mého blogu patří mezi čtenáře Lidových novin, stejně jako já. Tohle navýšení návštěv obvykle souvisí se zveřejněnímvětšího  rozhovoru – textu v pátečním magazínu Lidovek. Není to neobvyklý případ. Tuto akci-reakci na téma Lidovek pozoruji už potřetí. zuzi . tak a jdu zatopit! ahoj.

linkuj.cz vybrali.sme.sk