rozvedená bloguje

Včera jsme cestovali autem do Třemošnice. Cestou přes Chrudim směrem k Heřmanovu Městci, ještě před ním doleva a najednou se ocitáme v jiném světě, stranou od hlavních tepen a všechno se zpomalí, zklidní a vzdálenosti mezi lidskými sídly se prodlouží a ve smutné krajině fádního zbarvení se střídají lesy zraněné po poslední vichřici a louky a kopce s rovinou, žádné mírné zvlnění a zdánlivou opuštěnost krajiny umocňuje absence dopravního značení a my najednou vjíždíme přímo do objektu práchovických cementáren ... Není jiné cesty než se otázat ve vrátnici kudy kam a po chvíli už tou pro mne neznámou krajinou s volným prostorem a zalesněnými kopci frčíme silnicí a nad námi vpravo poznávám panoráma zříceniny Lichnice.

Ale nejsem nijak nadšena, ta krajina kopců obrostlých listnatými stromy mohla být malebná na podzim, nyní však kopce vypadají jako hlava stařeny s řídkými vlasy, kterými proráží rezatě zbarvená kůže. Bezútěšný pohled... Sjíždíme bokem kopce do roviny a vidíme před sebou Třemošnice jako na dlani.

Takové vesnicoměsto ... bez charakteru, bez poznávacího znamení ... Jsem tu poprvé a cítím se tu divně. Zastavujeme v jakémsi centru obce. Snad původně vesnická náves, nyní přechovává na pravé straně relikt doby nedávno minulé – prodejnu Jednoty a vlevo vyrostl nějaký podivný architektonický implantát ... soubor propojených staveb do písmene U tvoří atrium pomyslného náměstí, vpravo pak smělý útvar dokulata na nožkách ....

Vypadá to jako Potěmkinova vesnice ... ufff, to se mi tu nelíbí... vesniciměsto kočkopec a necítím se tu dobře, protože ta architektura středu obce si na něco hraje a působí to nepatřičně směšně. Dlouho se mi nestalo, že jsem se v nějakém městě cítila nesvá ... vyjádřila jsem svůj názor a bylo mi oponováno faktem, že zde občané mají vše. Od služeb až po český textil. Tak jo... snad za to může ta holá zima, ... všude žijí přece lidé a můj názor je názor cizáka. Člověk si přece časem zvykne na svůj biotop a zabydlí se v něm. Protože když už je vybudované takové vesnické monstrum, těžko se s tím dá něco jiného dělat, než si ten prostor zdomácnět a oblíbit. A to se zřejmě již stalo. zuzi

Fotky Třemošnice a okolí jsem nefotila já, jsou převzaté z fotowebu města a ta poslední, kopírující asi nejvíce mé pocity, je z Wikipedie. Ani jedna však neukazuje tu zimní bezútěšnost, kdy nenapadal sníh a listnaté stromy jsou holé. Druhá fotka, podzimní, je moc hezká, což? Určitě bych tak nebrblala kdybychom si s příjezdem sem přichvátly o pár měsíců dřív. Na snímku předposledním pozorný čtenář může objevit centrum obce, o kterém se zmiňuji  – s tím oblým stavením na nožkách. Povšimněte si též modrých ok bazénů na zahradách vesnicoměsta.  nemám bazény ráda!!! zuzi

linkuj.cz vybrali.sme.sk